Současná doba je plná inovací a technického pokroku. Jsme toho svědky ve všech různých odvětvích. K razantním změnám dochází také v zemědělství, které bylo doposud spíše jedním z oborů, kde se technické inovace prosazují pomaleji. Hlavním hnacím motorem pokroku v tomto oboru je úspora energií jdoucí ruku v ruce s udržením či zvýšením výnosu. Jedním z moderních zemědělců je také Lukáš Rázl, se kterým jsem se setkal na konferenci Global ESG Sustainability Summit. Velice mě zaujal svou prezentací a celkově přístupem, s jakým podává veřejnosti svoji vizi o tom, jak by se tento obor měl dle něho vyvíjet. Své myšlenky promítnul do projektu Naše rajče, který se zabývá pěstováním rajčat v areálu bývalé tepelné elektrárny Tušimice I. Vzhledem k tomu, že tento projekt je v našich podmínkách ojedinělý, rozhodl jsem se jej vyzpovídat.
Jak jste se dostal k zemědělství? Co Vás vedlo k tomu začít? Jak dlouho v oboru podnikáte?
Původní profesí nejsem zemědělec, ale projektový manažer. Před lety jsem pracoval na zprovoznění energetického projektu, a protože jsem zvídavý člověk, tak mě zajímalo, co se děje s odpadním teplem. Začal jsem se o to více zajímat. Řádově se bavíme o období před 10 až 12 lety. Zjistil jsem, že v České republice je mnoho energetických provozů, kde se zbůhdarma maří teplo. Od toho to byl již krok k tomu si říct, že jej využiju k tzv. zemědělství v krytých plochách. Dojel jsem se tehdy podívat na Moravu, na Slovensko a následně do Holandska, Belgie, Izraele a USA a viděl jsem ty obrovské rozdíly. Došlo mi, že je to taková nika, obrovská příležitost rozjet takový projekt na špičkové úrovni se špičkovými lidmi a špičkovými technologiemi. Je to zkrátka revoluce v zemědělství. V roce 2019 jsme zahájili realizaci projektu a dnes v roce 2023 jsme největším dodavatelem rajčat na českém trhu.
A proč zrovna jste si vybral jako plodinu rajčata? Existuje spousta jiných plodin, které by bylo možné pěstovat, jak vy říkáte, v krytých plochách. Napadají mě například okurky.
Rajčata jsou z hlediska spotřeby a nákupního chování spotřebitelů strategická komodita pro obchodní řetězce. Bezesporu v krytých plochách můžete pěstovat okurky, papriky, jahody, maliny, borůvky, kiwi, lilky, cukety. Zkrátka to, co vás napadne. To vše je víceméně budoucnost zemědělství v krytých plochách a myslím si, že ne moc vzdálená. Je potřeba si ale říct, že v tuto chvíli jsou tou nejvíce žádanou a strategickou komoditou rajčata. Celkem logicky, až bude vyčerpaný trh z hlediska rajčat, začneme dělat další plodiny. Myslím si, že jako první budeme dělat okurky a papriky.
Když tak přemýšlím, s kým kromě obchodních řetězců spolupracujete, napadá mě, zda bych si jako koncový uživatel mohl k Vám přijít koupit rajčata. Případně máte nějaké lokální obchodní partnery, jak se říká „okolo komína“? Jak si vybíráte obchodní partnery?
Naše produkce je kolem 6 500 tun rajčat ročně. Pro představu jsou to až dva kamiony, co opouští naši farmu každý den včetně všech státních svátků, Vánoc, Velikonoc atp. Nemůžeme se spoléhat na koncové zákazníky či prodejce na tržištích. Musíte mít koncepční strategii, ta naše je založena na velice úzké spolupráci s obchodními řetězci. Jsme v podstatě vyprodáni už na rok dopředu. Kdybychom měli dvojnásobné plochy pro pěstování, prodáme ihned celou produkci. V podstatě jsme jediní, kteří v průběhu energetické krize byli schopni dodávat rajčata po celou zimu a za bezkonkurenční cenu při zachování vysoké kvality dodávky. Zároveň si uvědomuje svou společenskou odpovědnost a chceme být, jak se říká, dobrým sousedem pro lokální školy, nemocnice a dětské domovy.
Vrátím se k tomu, co si asi tak člověk představí, když mu řeknete, že pěstujete rajčata v krytých plochách na místě, kde dříve stála tepelná elektrárna Tušimice I. Napadne ho spousta otázek, z nichž asi nejzákladnější se týká toho, v čem vlastně ta rajčata pěstujete? Je to přeci brownfield, tudíž žádná úrodná půda, nebo jste ji odněkud navozili?
Je to brownfield, který vznikl před 20 lety zbouráním tepelné elektrárny Tušimice I, kde nelze vlastně nic postavit ani jinak využít. Po zbourání zůstávají v zemi obrovské konstrukční základy znemožňující jakoukoli další výstavbu, také je nemyslitelné vrátit půdu zpět k zemědělskému využití. To, co ale děláme my, je zde možné a je to vlastně budoucnost lidstva, jelikož člověk mnoho úrodné půdy svým konáním znehodnotil. Na druhou stranu přibývá populace, tudíž je potřeba vyprodukovat větší množství potravin. Rajčata pěstujeme tzv. ve vodě, tedy naše rajčata koření v kokosovém substrátu a neustále monitorujeme a řídíme jejich kořenové prostředí. V důsledku toho ty rostlinky optimálně prosperují, ovlivňujeme výživu, závlahu, teplotu, vlhkost, složení plynu v atmosféře a osvit.
Ano, to si vybavuji z vaší prezentace, kde jste zdůrazňoval rozdíly mezi klasickým a moderním zemědělstvím. Dále se jste se zmiňoval, že na kořenech rostlinek pěstujete houby. Z jakého důvodu?
Je klíčové si uvědomit, že klasické konzervativní zemědělství, při vší úctě ke všem sedlákům a farmářům, je postavené na konfliktu s přírodou. Vybojování co největšího výnosu na úkor přírody. My razíme moderní přístup, kdy jdeme ruku v ruce s přírodou. Pak se příroda postaví na vaši stranu a pomůže vám. Když se podíváte na současný stav zemědělství, vidíte pole, která stojí z velké části na mrtvé půdě. Ta půda je přehnojená, přechemizováná, kde ty pěstované rostliny stojí samotné. V té půdě je stále méně a méně života, s nimž jsou rostliny v symbióze. To jsou houby, mikroorganismy. Pokud máte řepkové pole postříkané nějakým pesticidem, život v půdě z velké části zabijete. Sice se po nějaké době do té půdy vrátí, ale není tak intenzivní.
My nechceme, aby naše rostliny byly samy, a tak jejich kořenové systémy očkujeme mikroorganismy a houbami, aby zde byl bohatý kořenový život. Paradoxně naše rostliny žijí v řízeném prostředí, ale žijí mnohem bohatším životem než naprostá většina rostlin na poli v ČR. Je to jednoduché – čím šťastnější ta rostlina je, tím větším výnosem se vám odmění. To je to, co se ve výsledku počítá. Biozemědělství je něco, na čem zemědělci mohou vydělat velice zajímavé peníze. Ne tím způsobem, jak je to dnes prezentováno, že konzumace biopotravin je záliba nějakých zpovykaných obyvatel, co chtějí jíst například bio mrkev. Upřímně řečeno je to budoucnost zemědělství, kdy právě spolupráce s přírodou přinese nejenom zdravější potraviny, ale i vyšší výnosy, a tím pádem vyšší zisk.
Přisvěcujete vašim rostlinám, necháváte to na přírodě, či používáte speciální lampy podporující růst?
Na jaře a v létě je dostatek přirozeného světla, ale jakmile přijde podzim a zima, i v té době naše rostliny potřebují růst. Přímo řečeno bez fotosyntézy to nejde a vy jim musíte dodat světlo v takových světelných spektrech, která jsou pro rostliny optimální. Spektra jsou specifická, mění se podle toho, jaká je zrovna část dne nebo noci. Mění se také v závislosti na stáří rostlin. Je faktem, že naše rostliny mají delší den. Rajče je rostlina, co původně pochází z rovníkové Ameriky, někde z Yucatánských pralesů v Mexiku. Tam přirozený den trvá minimálně 12 hodin. Z toho vyplývá, že jsou to rostliny tzv. dlouhého dne.
Stále se Vám vyplatí pěstovat rajčata, i když jim musíte přes zimu přisvěcovat?
Určitě je tady na severu Evropy mnohem složitější a náročnější vypěstovat v zimě zeleninu než v severní Africe. To bezesporu ano. Zásadní rozdíl je v tom, že v severní Africe, kde mají mnohem lepší přírodní podmínky, jelikož nepotřebují přisvěcování a topení, je obrovské množství škůdců způsobené celoročním teplem. U nás jsme v tomto ohledu z obliga, jelikož nám množství škůdců pomáhá redukovat zima. Při celoročním tlaku škůdců zatím nejsou v Africe schopni vypěstovat rajčata v čisté biologické kvalitě jako my. V severní Africe to tedy bez chemie nejde, která je svou silou přímo brutální. Když to vidíte, tak na to nechcete ani sáhnout, natož jíst.
Ta rajčata se musí napřed umýt ve vodě, aby na nich nic nebylo. Poté musí dlouho stát, ať chemie vyvětrat. Navíc se musí sklízet nezralá, jelikož ze severní Afriky to jede k nám minimálně 10 dní kamionem. Trhají se zelená a zčervenají teprve během cesty. Prostě dostanete produkt, který je nesrovnatelný s tím, co vypěstujeme my tady na severu. Pokud někdo chce jíst levně a nezáleží mu na kvalitě, tak si určitě svoje rajče nebo zeleninu ze severní Afriky najde. Ti, kterým záleží na zdraví, nechtějí jíst pouze červenou hmotu bez chuti způsobující ekzémy a jiné nemoci, jedí rajčata vypěstovaná na severu Evropy.
Vyvážíte někam svá rajčata do zahraničí?
My všechno prodáme v České republice, ačkoli minulou zimu jsme mohli vyvážet do Rakouska, Německa a na Slovensko. Z důvodů vysokých energetických nákladů to nebyl nikdo schopen vypěstovat. Naše rajče patřilo k jedním z mála v Evropě, kdo dokázal zabezpečit dodávku. Důležité je si uvědomit, že buď pěstujete zeleninu globálně a vozíte ji přes celou zeměkouli se všemi problémy, co s tím souvisí, nebo ji vypěstujete lokálně. Pokud ji vypěstujete lokálně jako u nás, do 12 hodin jsou rajčata v obchodě. To je čerstvost, které nemůžete jinak dosáhnout.
Pane Rázl, děkuji za rozhovor a rozšíření obzorů, jak může vypadat moderní zemědělství.
Rádo se stalo a těšilo mne, že jsem mohl vaše čtenáře i Vás blíže seznámit s tím, jak to u nás chodí.
