V dnešním díle se vrátíme v čase až k výbuchu sopky Vesuv, který nastal v roce 79, a zastavíme se i v roce 1883, kdy vybuchla sopka Krakatoa. A povíme si také něco o Plutu a jeho vyřazení z planet Sluneční soustavy. Začneme tedy rokem 79, kdy erupce Vesuvu zničila římská města Pompeje, Herculaneum, Stabie, Oplontis a Boscoreale.
K erupci došlo nejspíše 24. srpna. Toto datum je však stále sporné, jelikož ne na všech nalezených rukopisech se datum uvádělo a archeologové se dle nálezů kloní spíše k pozdnímu podzimu a datu 24. 10. Vesuv se nachází na Apeninském poloostrově v Itálii a táhne se do výšky 1 281 metrů. Od zničení Pompejí byla zaznamenána erupce ještě 36krát, naposledy v roce 1944. Ačkoliv je nyní vulkán nečinný, jedná se stále o aktivní sopku.
Město Pompeje je dodnes jedno z nejnavštěvovanějších míst v Itálii. Ještě před výbuchem Vesuvu zde došlo v roce 62 k velkému zemětřesení a město bylo více jak z poloviny zničeno, jelikož však byli obyvatelé na zemětřesení zvyklí, nespojovali jej nijak s aktivitou sopky, navíc ji považovali za vyhaslou. Pro obyvatele nebylo ani varovným signálem vyschnutí studen několik dní před erupcí.
Mohutná erupce v roce 79 trvala téměř tři dny a ti, kterým se nepodařilo z města utéct, byli zavaleni téměř 6metrovou vrstvou lávy a popela, což vymazalo město z mapy. Stejný osud potkalo i město Herculaneum. Pokud se někdo nacházel do vzdálenosti 15 kilometrů od erupce, neměl šanci přežít. Po výbuchu v okolí kráteru dosahovala žhavá mračna teploty až 850 °C. Takto zůstalo město až do 16. století. Postupem času bylo archeology odkryto a zpřístupněno návštěvníkům.
A u výbuchu sopky ještě zůstaneme. 27. srpna 1883 erupce sopky Krakatoa způsobila obrovskou vlnu tsunami, která mohla za smrt více jak 36 000 lidí. Této obří erupci předcházelo několik menších, které se odehrály ve stejný rok v květnu, v červnu i v srpnu. Nejničivější erupce však nastala 26. srpna 1883 ve 13 hodin, kdy nastala pliniovská erupce. Jedná se o nejničivější typ sopečné erupce, která se charakterizuje vysokým sloupem kouře a velkým množstvím vyvrženého materiálu. Stejný typ erupce byl i v případě sopky Vesuv. Výbuch sopky byl slyšet 50 kilometrů od vulkánu.
Po hodině nastala další erupce, která způsobila, že sopečný prach vystoupal do výšky 27 km. Od této chvíle se erupce ozývaly téměř každých 10 minut a v okruhu 160 km nastala úplná tma kvůli vyvrženému popelu. Následující den proběhly další čtyři velké erupce a pyroklastické proudy stékaly do moře, což vytvořilo tsunami vysoké až 46 metrů. Vlna tsunami zasáhla zejména ostrovy Jáva a Sumatra, kde bylo zničeno 165 měst a vesnic a více jak 130 dalších bylo poškozeno. Energie z erupce se odhaduje na 200 megatun, což je pro představu 13 000krát víc než výbuch atomové bomby nad Hirošimou. 22. prosince 2018 se sopečný kužel zhroutil do moře, a to způsobilo další vlnu tsunami o výšce 5 metrů a smrt více jak 400 lidí.
A nakonec se zaměříme na Pluto. Tato teď už trpasličí planeta byla objevena 18. února 1930 americkým astronomem Clydem Tombaughem. Pluto se tak stalo 10. planetou obíhající kolem Slunce. Planetou byl Pluto až do 26. srpna 2006. O klasifikaci Pluta jako planety se pochybovalo již v 70. letech 20. století, nejvíce pak v roce 2005 po objevení Eris, což je těleso, které je o 27 % hmotnější než Pluto.
Pluto jako planetu vyřadilo valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie konané v Praze. Byla přijata nová definice planety, která zahrnovala i podmínku, že těleso musí mít dostatečnou gravitaci na to, aby vyčistilo okolí své oběžné dráhy od jiných těles – Pluto tak bylo sesazeno na trpasličí planetku, což byla nově ustanovená kategorie těles, kam spadá i již zmíněný Eris.
