V rámci několika let by se měli na měsíčním povrchu nacházet astronauti, kteří na něm budou dlouhodobě pobývat. A aby se mohli lépe přemisťovat, bude potřeba vyřešit cesty, po kterých se budou pohybovat. Po Měsíci se již projížděly lunární rovery, ty ale posloužily jen jednou, a tak nebylo zapotřebí řešit jejich životnost. Jakmile ale NASA postaví první měsíční základnu, bude potřeba, aby se lunárními auty mohlo jezdit bezpečně. Projekt ESA PAVER (Paving the road for large area sintering of regolith) zkoumal možnost použití laseru na oxid uhličitý, který by měsíční prach roztavil.
Na Měsíci je slabší gravitace než na Zemi, a tak se musí počítat s prachem, který se vytvoří po přistání, nebo po jízdě na jeho povrchu. Podle ESA je nejjednodušší způsob, jak co nejméně prach vířit, vytvoření silnic a přistávacích ploch pomocí tavení. Konsorcium PAVER použilo 12kilowattový laser na oxid uhličitý, aby roztavilo simulovaný měsíční prach na pevný povrch, po kterém by se dalo po Měsíci chodit a jezdit.
Laser by se ale na Měsíc nepřevážel. „V praxi bychom laser oxidu uhličitého na Měsíc nepřivezli. Místo toho tento současný laser slouží jako zdroj světla pro naše experimenty, aby nahradil měsíční sluneční světlo, které by mohlo být koncentrováno pomocí Fresnelovy čočky o průměru několika metrů, aby se vytvořilo ekvivalentní tání na povrchu Měsíce,“ uvedl inženýr ESA Advenit Makaya. Laserový paprsek má průměr pouhých 4,5 cm, a tak vědci vytvořili postupně trojúhelníky o průměru asi 20 centimetrů s dutým středem a následně je vedle sebe naskládali pro vytvoření větší plochy.
"Where we're going we DO need roads!"
— ESA Technology (@ESA_Tech) October 12, 2023
🌓
To keep abrasive, sticky, lunar dust at bay on the #Moon, astronauts will need paved roads & landing pads. An @ESA project in @SciReports used a powerful laser to melt (simulated) moondust into paving material https://t.co/ywCe2220TS pic.twitter.com/jSX3QoWoD6
Tým také zjistil, že opětovné zahřátí může způsobit prasknutí, a proto se zaměřil na tvary, které mají minimum přechodů. Každá roztavená vrstva má přibližnou hloubku 1,8 cm a budou moci být na sobě naskládány ve více vrstvách podle toho, jaké zátěži budou odolávat. V tomto případě bylo odhadnuto, že by přistávací plocha o rozloze 100 m² a tloušťkou 2 cm, byla postavena za 115 dní.
