Záchranářské vybavení má barvu, jakou má, z velmi dobrého důvodu. Oranžová nebo žlutá barva vynikne v modré a černé barvě otevřeného oceánu. Tento barevný záblesk může být jedinou šancí, jak si plovoucího trosečníka, který přežil například leteckou nehodu, všimnout z projíždějící lodi nebo letadla. Ale co dalšího mohou tyto jasné barvy na vodní hladině přitahovat? Vědci se dlouho domnívali, že žraloci mají špatný zrak, ale nedávný výzkum odhalil nové informace o jejich schopnosti vidět barvy a o tom, zda dokáží rozeznat kořist od lidí.
Americké námořnictvo skončilo druhou světovou válku s velkým množstvím očitých svědectví o útocích žraloků na námořníky a letce, kteří se ocitli v oceánu. Patří k nim i potopení lodi USS Indianapolis ke konci války, při němž žraloci pravděpodobně napadli stovky přeživších. Vědci námořnictva věděli, že žraloky přitahuje plavání přeživších a krev zraněných nebo mrtvých námořníků. Ale co když v tom hrála roli i barva jejich záchranných vest? Náchylnost některých barev k přilákání zvědavých žraloků, se stala obzvláště dlouho trvajícím mýtem, který se znovu vynořuje vždy, když dojde k sérii útoků žraloků.
Jedním z vědců, kteří podrobili žraločí zrak zkoumání pod mikroskopem, byl Sam Gruber, významný vědec zabývající se žraloky, který zjistil, že tito dravci stejně jako lidé dokážou rozeznat světlo od tmy a mají vynikající ostrost zraku. Ukázalo se, že některé žraločí oči obsahují jak tyčinky, tak čípky. Tyčinky jsou užitečné pro detekci pohybu a rozeznávání kontrastu, zatímco čípky jsou schopny vykreslit barvy i jemné detaily.
Předchozí literatura o žralocích naznačovala, že většina rohovek žraloků obsahuje pouze tyčinky a že mohou vidět pouze špatně osvětlený, černobílý obraz světa. Ukázalo se, že to platí pro žraloky, kteří žijí v hlubších vodách, kde je barva a jemné detaily méně důležité než vnímání pohybu. Gruber však zjistil, že jiné druhy – například velký bílý žralok – mají vyšší koncentraci čípků, což znamená, že vidí větší detaily a lépe rozeznávají barvy.
„Pelagické druhy žraloků, kterým se přičítá většina útoků po potopení lodí a haváriích letadel, jako je žralok dlouhoploutvý však mají čípků relativně málo,“ uvedl bbc.com Gavin Naylor, ředitel Floridského programu výzkumu žraloků v Gainesville na Floridě.
Biolog Nathan Hart z Macquarie University v Novém Jižním Walesu v Austrálii zkoumal uspořádání čípků a tyčinek ve žraločích očích, ale také přítomnost bílkovin citlivých na světlo, známých jako opsiny, které zvířatům umožňují rozlišovat barvy. V přehledu nejnovějších vědeckých výzkumů žraločího zraku dospěl k závěru, že mnoho, ne-li všechny dosud zkoumané druhy žraloků, mají černobílé vidění a zdá se, že schopnost barevného vidění ztratily v několika okamžicích své evoluční historie. To však neznamená, že žraloci mají špatný zrak. Podle Hartovy práce se například zdá, že některé druhy žraloků žijící u dna, mají ve srovnání s jinými obratlovci zvýšenou citlivost na kontrast.
K tomu může přispívat i kvalita vody. V čisté vodě s jasným slunečním světlem budou žraloci schopni lépe rozeznávat objekty. Oceánští žraloci, jako je žralok modrý a žralok bělavý, často loví u hladiny, kde je kvalita světla obvykle dobrá.
Výzkum útoků velkých bílých žraloků odhalil, že k nim často dochází spíše v zakalených vodách, kde je voda mnohem méně průzračná. Jedna z nedávných studií, kterou vedl Hart a žraločí senzorická bioložka Laura Ryan z Macquarie University, použila podvodní kamery k napodobení pohledu žraločích očí na plavce a surfaře ve vodě. Vědci dospěli k závěru, že je obtížné rozlišit tvar a pohyb od pohybu tuleňů, kteří jsou hlavní kořistí velkých bílých žraloků, a v zakalených vodách se tyto problémy mohou ještě zvýšit.
Měli by tedy lidé, kteří tráví čas na vlnách, zahodit žluté nebo jiné pestrobarevné oblečení a pořídit si něco trochu matnějšího? Podle mezinárodní databáze International Shark Attack File přínos zvýšení šancí na záchranu daleko převyšuje minimální riziko přilákání žraloka. „Případně mohou potápěči a plavci snížit pravděpodobnost interakce se žralokem tím, že se vyhnou světlým a velmi kontrastním plavkám nebo potápěčské výstroji. Osobně dáváme při potápění přednost používání tmavě modrých nebo černých ploutví, masky, nádrže a neoprénu,“ dodává ale organizace.
Někteří známí surfaři se rozhodli upustit od zářivě žlutých prken a nahradit je černými a modrými, aby nepřitahovali pozornost žraloků. Nathan Hart uvádí, že žraloci sice sami nedokážou rozlišit jednu jasnou barvu od druhé, ale snížení kontrastu s okolním oceánem by mohlo v některých situacích pomoci. U žraloků, kteří útočí zespodu, jako je velký bílý, by silueta surfovacího prkna na hladině stále dramaticky vynikala. Barva plavek nemusí být tak důležitá jako předměty, jako jsou například hodinky, které mohou zachycovat světlo stejným způsobem jako rybí šupiny a mohou být faktorem při některých nevyprovokovaných útocích.
Žraloci se také učí metodou pokus – omyl. „Myslím, že za kousnutí jsou zodpovědná hodně mladá zvířata, protože nemají tolik zkušeností jako starší jedinci. Dospělí jedinci jsou náročnější a zaměřují se na vhodnou kořist. Pokud máte predátora, který se nedokáže vypořádat se situacemi závislými na kontextu, zahyne. Takže je opravdu na místě, aby hledali, dokázali se učit a osvojili si strategie, které jim zajistí potravu,“ doplnil ředitel Floridského programu.
