Přistání a pobyt na Měsíci skýtá mnoho inženýrských výzev. Že na něm není atmosféra a panují tam extrémní teploty je jasné. Největší nepříjemné překvapení při průběhu programu Apollo však představoval měsíční prach zvaný regolit.
Ten znamená nebezpečí prakticky při každé fázi pobytu na Měsíci. Nejdříve jej mohou zvířit trysky přistávající lodi. Jemný prach pak může snížit viditelnost a poškodit systémy lodi. Prach se totiž sestává z malých částeček s velice ostrými hranami. Má proto silné abrazivní účinky a je stejně nebezpečný jak strojům, tak lidem.
NASA proto intenzivně experimentuje s 16 tunami regolitu. A kde vzala agentura takové množství, když se hmotnost měsíčních hornin přivezených na Zem počítá v kilogramech? Jedná se o horniny z lávového proudu Black Point v severní Kalifornii. Jejich vlastnosti jsou prakticky totožné jako u těch měsíčních. Cílem výzkumu je tak otestovat interakci každé části výbavy s prachem. Například u trysek se pracuje s jejich tvarem tak, aby docházelo k minimálnímu víření prachu nebo ucpávání otvorů. Jako další přijdou na řadu skafandry.