50 let od přistání člověka na Měsíci není důvodem k oslavě, ale ke smutku

50 let od přistání člověka na Měsíci není důvodem k oslavě, ale ke smutku

V posledních dnech otevřete prakticky jakékoli médium a vypadnou na vás informace o prvním přistání člověka na Měsíc, které se uskutečnilo před půl stoletím. Technické weby se diví, jak takové primitivní počítače mohly zvládnou tak náročný úkol, magazíny pro ženy zase řeší, co kosmonauti jedli a kde spali. Všechno provází nadšení, jako by Orel dosedl včera a ne před padesáti lety. Při hlubším zamyšlení však tato radost dostává pořádně hořkou příchuť.

Poslední lidé se z Měsíce vrátili v prosinci 1972. O pět let později opustily zemi družice Voyager 1 a 2, které se staly jedinými lidmi vyrobenými objekty, které opustily hranice sluneční soustavy. A od té doby… tak nějak přešlapujeme na místě. Neznamená to, že by bylo potřeba zpochybňovat lety raketoplánů, výstavbu Mezinárodní vesmírné stanice a současný nástup soukromého sektoru, ale nelze si nepovšimnout, že lidé se od té doby pohybují v bezpečné vzdálenosti několika set kilometrů od Země.

Tak nějak přešlapujeme na místě.

Je to jako pustit děti ven a nechat si je hrát pouze na zahradě. Anebo jako by Kryštof Kolumbus po objevení Ameriky svou výpravou strávil zbytek života v jedné ulici a cestu do místní hospody a zpátky vydával za stejný úspěch, jako jeho nejslavnější objev. Nelze si nevšimnout, že podobná regrese postihuje i další obory lidské činnosti, kupříkladu nadzvukové dopravní létání a další.

Našim předkům nelze než závidět tu jednoduchost, s jakou se do svého počínání mohli pustit. Od politického prohlášení J. F. Kennedyho do skutečného naplnění mise uplynulo pouhých osm let, přičemž první suborbitální bezpilotní mise proběhly už ten samý rok. Současné snažení se nese v neustálém vytyčování termínů a jejich následném odsouvání. Všechno ale doprovází perfektně zpracované vizualizace, propagační videa a podrobné materiály pro tisk.

Přesun do virtuálního prostoru je pro dnešní dobu příznačný. Slyšel jsem zajímavý názor, že za to může generace lidí (především mužů), kteří už od útlého věku tráví většinu času hraním počítačových her a nyní se pomalu dostávají ke slovu a spoluurčují běh světa. Výsledkem jsou bizarní projekty jako Mars One, kdy není jasné, jestli jde o naprosto hloupý vědecký projekt, nebo geniální podvod. Elon Musk a jeho SpaceX má svoje úspěchy, ale ještě větším úspěchem je, jak se jí daří přilákat zájem veřejnosti.

Ale je to alespoň něco. Jinak jsou zprávy o vesmíru plné odvážných prohlášení, vizualizací, simulací, kuriozit a selhání. Bude následujících padesát let stejně plodných i v reálném světě? Může se to zdát jako zbytečnost (zvláště pak ve srovnání s mnoha problémy, které trápí lidstvo na Zemi), ale nelze popřít, že se jedná o jeden z indikátorů směřování celé naší civilizace. Tak snad už brzy nabere jiný směr.

Diskuze ke článku
V diskuzi zatím nejsou žádné příspěvky. Přidejte svůj názor jako první.
Přidat názor

Nechcete být anonymní? Přihlašte se

Nejživější diskuze