Když se řekne hladovění, většina lidí si vybaví únavu, slabost nebo nedostatek energie. Co už ale zní méně intuitivně, je fakt, že návrat k jídlu může být pro tělo nebezpečnější než samotné hladovění. Právě v tomto momentu totiž může vzniknout stav zvaný refeeding syndrom – vážná metabolická porucha, která může skončit i selháním životně důležitých orgánů.
Refeeding syndrom je lékařsky popsaný a dobře zdokumentovaný jev, který se objevuje při náhlém obnovení příjmu potravy po delší době hladovění, podvýživy nebo vážného onemocnění. Přesto o něm většina lidí nikdy neslyšela, jak uvádí i National Library of Medicine.
Problém nezačíná jídlem, ale reakcí těla
Na první pohled se může zdát, že jídlo je vždy řešením. Jenže tělo, které bylo delší dobu bez energie, funguje v úplně jiném režimu. Během hladovění se přepne do úsporného stavu – sníží se hladina inzulinu, zpomalí se metabolismus a organismus začne čerpat energii hlavně z tuků a svalových bílkovin.
Ve chvíli, kdy se jídlo náhle vrátí – zejména sacharidy – dojde k prudkému vzestupu inzulinu. Buňky začnou rychle přijímat glukózu, ale spolu s ní si z krevního oběhu „stahují“ i klíčové elektrolyty.
Klíčový je fosfor
Největším problémem refeeding syndromu je náhlý pokles fosforu v krvi. Fosfor je zásadní pro tvorbu buněčné energie (ATP) a bez něj nemohou správně fungovat svaly, nervy ani srdce.
Jeho nedostatek může vést k:
- svalové slabosti a křečím
- poruchám srdečního rytmu
- dušnosti a selhání dýchacích svalů
- zmatenosti a poruchám vědomí
Kromě fosforu často klesá i hladina draslíku a hořčíku, což riziko dále zvyšuje.
Koho se refeeding syndrom týká?
Refeeding syndrom není problémem jen pacientů s poruchami příjmu potravy, jak se často mylně uvádí. Ohroženi jsou i:
- lidé po dlouhé hospitalizaci
- pacienti po vážných infekcích nebo operacích
- osoby s chronickými střevními onemocněními
- senioři s podvýživou
- lidé po drastických dietách nebo dlouhodobém hladovění
- chroničtí alkoholici
Právě u těchto skupin může „nevinný“ návrat k běžné stravě spustit řetězec nebezpečných reakcí.
Příznaky se objevují nenápadně
To, co dělá refeeding syndrom obzvlášť zrádným, je jeho nenápadný začátek. Příznaky se obvykle objeví během 1 až 5 dnů po obnovení příjmu potravy a mohou zahrnovat:
- výraznou únavu a slabost
- otoky končetin
- bušení srdce
- dušnost
- nevolnost a zvracení
- zmatenost
Bez včasného zásahu se může stav rychle zhoršit.
Proč je pomalý návrat k jídlu klíčový
Prevence refeeding syndromu stojí na jednom zásadním principu: návrat k jídlu musí být pozvolný. U rizikových osob se proto začíná s nízkým kalorickým příjmem, omezením sacharidů a pečlivým doplňováním elektrolytů.
V nemocnicích se v prvních dnech běžně sledují krevní hodnoty a energetický příjem se navyšuje postupně. Bezpečný návrat k jídlu je v tomto případě stejně důležitý jako samotná léčba.
Paradox moderní medicíny
Refeeding syndrom je učebnicovým příkladem toho, že lidské tělo není jednoduchý systém. To, co je za normálních okolností zdravé a žádoucí, může být v jiném kontextu nebezpečné. Jídlo zachraňuje životy – ale pouze tehdy, když je podáváno správným způsobem.
Právě proto patří refeeding syndrom mezi stavy, které sice nejsou běžné, ale rozhodně by se neměly podceňovat.
