Jen těžko si představit více vedlejší postavu než byl Larry Dalrymple. Plešatějící muž byl štamgastem v baru U Vočka a až jeho smrt odhalí ostatním lidem, že byl plnohodnotnou lidskou bytostí s bohatým vnitřním světem. Takhle nějak zní výchozí situace posledního dílu populárního animovaného seriálu Simpsonovi. O tomto „skonu“ ale informují i taková média jako je The Independent, která jen odrážejí povyk, který se kolem toho strhl na sociálních sítích. Mnohé z nich naznačují, že to je další z epizod, která potvrzuje, že se seriál myšlenkově posouvá a vyvíjí. Už dávno jsou ty tam devadesátá léta, která by podobné téma zpracovala s nadhledem a černohumorným cynismem. Tento díl humorem spíše šetří a nahrazuje jej existenciálním rozjímáním. Zatímco pro seriálové postavy tok času neplatí, autoři a tvůrci uniknout nemohou.
Je to jen jeden z mnoha posunů, kteří skalní fanoušci nelibě nesou. Jako by šlo o speciální případ „seriálové kognitivní disonance“ při které mozek nedokáže vstřebat, že ačkoli čas v seriálu zdánlivě stojí, společnost, kterou zobrazuje, se neustále vyvíjí. To, že postavy přestaly kouřit, když seriál koupil Disney, ironicky komentovali sami tvůrci prostřednictvím dotčených charakterů. Podobných nenápadných změn, které jdou s dobou je ale vícero. Všimněte si například toho, že Barney v posledních sezónách není vidět při pití alkoholu, takže jeho eskapády působí spíše jako vrozený nedostatek intelektu než aktuální opilost.
Pravděpodobně nejpozoruhodnější je ale samotné východisko seriálu: Homer má pouze středoškolské vzdělání, ale je schopen (byť s problémy) vydělat dost peněz, aby měl dům, manželku se třemi dětmi v domácnosti a dvě auta. Na sociálních sítích kolují četné důkaz o tom, že to v dnešních Spojených státech není prakticky možné. Následují nekonečné spory o tom, jestli během oněch pětatřiceti let tak upadla životní úroveň, nebo šlo o nadsázku už v době premiéry seriálu.
Nekonečné možnosti opakování
Seriál se zkrátka vysílá už příliš dlouho. Každý má samozřejmě svůj vlastní názor, kdy přišel vrchol, po kterém to všechno začalo jít s kopce, ale nikdo se nebaví tak dobře, jako před deseti, dvaceti či třiceti lety. Přesto se však na nové díly stále dívá, ať už ze zvyku, nebo ze zvědavosti. Pak nastávají situace, které připomínají sofistikovaný vtip, který matematici provádějí méně znalým osobám. Posadí je před dostatečně dlouhý desetinný rozvoj čísla pí a pak pomocí vyhledávače dokážou, že se v něm nachází například vaše datum narození, nebo telefonní číslo.
Znamená to snad, že všechno je součástí nějakého vyššího vesmírného plánu? Ne, vzhledem k povaze čísla pí je v jeho nekonečném rozvoji opravdu cokoli. Totéž můžeme říci i o mnoha fascinujících momentech, kdy to vypadá, že Simpsonovi předpovídají nějakou absurdní situaci z budoucnosti. Nejčastěji se v této souvislosti zmiňuje prezidentství Donalda Trumpa. Jak ale naznačili hudebníci z kapely Cypress Hill, kteří si skutečně zahrají s londýnskými filharmoniky, v jejich případě šlo spíše o inspiraci, k jejíž realizaci je dotlačili jejich fanoušci. Kde se v hlavě Donalda Trumpa vzala představa jeho coby prezidenta USA, ví jen on sám, ale klidně se mu mohla líbit tato vize předestřená ve zdánlivě bezvýznamném animáku.
Toto jsou jen některé z mnoha podnětných myšlenek vzešlých ze sledování seriálu, který původně neměl větší ambice, než jen zabavit. Těžko si představit, jaký bude svět poté, co už nové díly nebudou vznikat. Jak ale metaforicky prostřednictvím Larryho varují tvůrci, takový okamžik čeká na všechny a na všechno.
