Zařízení, na kterém čtete tento článek má kapacitu paměti v desítkách, možná i stovkách gigabajtů, navíc je připojeno k internetu, takže není problém si na něj kdykoli sáhnout pro další obsah. Co se literatury týče, můžete s sebou nosit víc, než dokážete za život přečíst a stejně tak není problém mít neustále aktuální „vydání novin“.
Zkuste se ale ve vzpomínkách (ti mladší v představách) vrátit do doby, kdy taková elektronická zařízení neexistovala. Pokud jste měli rozečtený například Kouzelný vrch nebo Českého snáře, pak to znamenalo, že vaše školní brašna najednou dosti výrazně ztěžkla. Stejné problémy řešili i vydavatelé novin: rozměry fyzických plátů papíru je limitovaly, kolik se toho do jednoho vydání vejde. Traduje se, že dodnes velmi populární písmo Times New Roman vzniklo v 30. letech dvacátého století na zakázku pro britský deník The Times s tím zadáním, že je potřeba text co nejvíce „komprimovat“, aby byl stále čitelný.
Přístroj popsaný v roce 1922 v časopise Scientific American jde ještě dál. „Skládá se z malé čočky a malého válečku pro ovládání tohoto okuláru nahoru a dolů po svislém sloupci čtecího materiálu, je prostředkem, kterým lze číst běžný strojopis, je-li fotograficky zmenšen na setinu původně zabraného prostoru, a to s takovou lehkostí, jakou nyní odhaluje otisk běžného tiskařského písma neozbrojenému oku,“ píše se ve více jak sto let starém časopise.
Přístroj, pojmenovaný podle svého vynálezce Fiske Reading Machine tak využíval miniaturizaci, která byla před sto lety stejně populární přístup jako dnes digitalizace. Podle patentů vynálezce Bradleyho Allena Fiskeho (celkem jedenáct z let 1920 až 1935) bylo možné text jakékoli knihy vyfotografovat na měděný blok, desetkrát jej zmenšit a poté vytisknout na proužky papíru pro použití ve stroji, který by je znovu umožnil číst pomocí lupy.
Fiskeho můžeme označit za opravdového vizionáře, protože si plně uvědomil sílu svého vynálezu. Zmenšení rozměrů výtisků ušetří nejen místo, ale i náklady na jejich výrobu. To mělo pomoci rozšířit trh tiskovin i mezi méně majetné a navíc se mohl ujmout nový model distribuce pomocí pošty.
Skvělá myšlenka, špatná realizace
Proč tedy Fiske se svým vynálezem neuspěl a nevytlačil vydávání na papíře o sto let dříve, než se to podařilo elektronice? Důvodů bylo jako vždy více, ale podle všeho se tehdejší zákazníci nedokázali sžít s myšlenkou, kterou dnes považujeme za samozřejmou: že je pro čtení textu potřeba nějaké zařízení.
Navíc ve třicátých letech přišel podobný vynález – mikrofilm. Ten se také masově nerozšířil, ale postupně se stal faktickým standardem pro archivaci tiskovin, hlavně v knihovnách. Někdy toto zařízení můžeme vidět ve starších filmech, obvykle když někdo v knihovně pátrá v archivu místních novin. Miniaturizovaný text je na kinofilmu a promítá se na malé plátno před čtenářem. Celé zařízení na čtení tak vypadá jako počítač, byť není.
Celá Fiskeho revoluční myšlenka tak upadla do zapomnění, a to také proto, že papír byl po celé dvacáté století relativně levný. Princip jeho myšlenky byl vzkříšen až v devadesátých letech, kdy s příchodem přenosných počítačů a PDA vznikl termín eBook. Tu pravou revoluci však znamenal příchod displejů založených na technologii elektronického inkoustu. Ten je příjemnější pro oči než LCD panely a hlavně je energeticky méně náročný. Jako první přišla s takto vybavenou čtečkou Sony Librie, a to v roce 2004. To nejspíše inspirovalo Jeffa Bezose k tomu, aby svému vývojovému týmu zadal práci na přístroji, který se později stal známý jako Kindle. Společně s propojeným elektronickým obchodem se tak stal novou kapitolou distribuce knih – přesně takovou o jaké už skoro před stoletím snil Bradley Allen Fiske se svým vynálezem.
