Je to vlastně obvyklá vize: protože jsou prostředí dosažitelných vesmírných těles pro člověka smrtící, vše závisí na tom, že si první osadníci postaví kolonii, která se po nějaké době osamostatní. Nebude tedy už potřeba dovážet kyslík, vodu nebo potravu ze Země, ale vše si vyprodukují sami prostřednictvím přirozených pochodů, které napodobují ty pozemské. Vznikne tak jakási kopie, nebo spíš odvozenina zdejší biosféry.
I z toho důvodu se projekt Biosféra 2 Arizonské univerzity označuje číslem 2, protože „jednička“ je samotná naše domovská planeta. Její zmenšená verze je stavba připomínající obří soustavu skleníků o rozloze 1,27 hektarů, která byla původně vybudována jako umělý, materiálově uzavřený ekologický systém neboli vivárium. Byla postavena v roce 1987 a neměla sloužit jen k poznání možností přežití lidstva ve vesmíru, ale také ke studiu pozemské biosféry. Na ní jsou lidé, jak známo, životně závislí, a je jedno, jestli je to zde, nebo kdekoli jinde.
Vnitřní prostor byl rozdělen do sedmi různých biomů. Byl zde deštný prales, oceán s korálovým útesem, mokřady, savanové pastviny, poušť a dva antropogenní biomy: zemědělský systém a lidský biotop s obytnými prostory, laboratořemi a dílnami. Pod zemí se nacházela rozsáhlá část technické infrastruktury. Voda pro vytápění a chlazení cirkulovala prostřednictvím nezávislých potrubních systémů a pasivního solárního příkonu přes skleněné panely prostorového rámu pokrývající většinu objektu a elektrická energie byla do Biosféry 2 dodávána z místní elektrárny na zemní plyn.
Zemědělský systém produkoval 83 % celkové stravy, která zahrnovala plodiny jako banány, papáju, sladké brambory, řepu, arašídy, fazole a boby, rýži a pšenici. Zejména v prvním roce osm obyvatel hlásilo neustálý hlad. A to přesto, že výpočty ukázaly, že hospodářství Biosféry 2 patřilo k nejvýnosnějším na světě, více než pětkrát převyšovalo nejvýkonnější agrární komunity v Indonésii, jižní Číně a Bangladéši.
Paradoxně ale takové hladovění bylo pro účastníky experimentu přínosem: jejich zdravotní stav byl podle lékařských ukazatelů během dvou let vynikající. Vykazovali zlepšení zdravotních ukazatelů, jako je snížení hladiny cholesterolu v krvi, krevního tlaku a posílení imunitního systému. Zhubli v průměru jen o 16 % své tělesné hmotnosti. Následné zkoumání ukázalo, že jejich metabolismus se během těch dvou let stal mnohem efektivnější ve srovnání s lidmi mimo Biosféru 2.
Víme, že nic nevíme
Pokud by tedy bylo poselstvím mise, že pro udržitelný život na Zemi musíme snížit své nároky, dopadlo by to ještě dobře. Další problémy však na sebe nenechaly dlouho čekat. Kalibrace ekosystému tak, aby přesně odrážel podmínky na Zemi, byla mnohem složitější, než se očekávalo. V poušti docházelo ke kondenzaci vodní páry a byla příliš vlhká. Tím se změnila populace hmyzu a zvýšilo se množství rostlin, což paradoxně snížilo fotosyntézu, protože si rostliny stínily.
Hladina kyslíku se snížila z 20 % na 14 % , což odpovídá životu ve výšce 5 000 metrů, protože se zvýšila hladina oxidu uhličitého a oxidu dusného v atmosféře. Vědci se pokusili vysadit stromy, aby zvýšili hladinu kyslíku, ale půdní mikrobi produkovali oxid uhličitý mnohem rychleji. To mělo za následek vyšší míru kvetení řas ve vodních nádržích, což vedlo k úhynu 30 % druhů a vymření všech opylovačů.
I proto byla první mise ukončena přesně po dvou letech, 26. září 1993. Na rok 1994 byla naplánována další mise, která měla odstranit některé původní nedostatky (například ovlivňování ekosystému betonem stavby), skončila však předčasně, a to kvůli obchodním sporům. Biosféra 2 pak žádné další vědecké poznatky o celkovém systému, protože univerzita změnila zařízení z uzavřeného ekologického systému na průtočný systém, kde lze manipulovat s množstvím oxidu uhličitého na požadované úrovni.
Slehání, nebo varování?
Názory odborné i laické veřejnosti na tento projekt se liší od extrému do extrému. Někdy je dvouletá mise označována za největší vědecký počin od přistání lidí na Měsíci, jiní poukazují na řadu nedostatků v plánování, které znehodnocují jakákoli data z projektu plynoucí.
Ekologický kolaps v Biosféře 2 však neustále připomíná dopady klimatických změn, které zažíváme v současnosti. A nejde jen o otázku vyšších teplot. Je to také vyčerpávání půdy, kyselé deště, okyselování oceánů a rozpady potravních řetězců. Ekologie je multidisciplinární obor a vyžaduje pochopení různých složitých systémů, které nejspíše ani není v možnostech současné vědy.
