Šedesátá léta se nesla v duchu závodů mezi mocnostmi, nejen ve zbrojení nebo dobývání vesmíru, ale prakticky při všem, kde bylo možné ukázat celému světu technologickou převahu. Sovětskou odpovědí na projekt Concordu byl Tupolev Tu-144, kterému se posměšně přezdívalo „Konkordski“, protože působil jako nepovedená kopie.
Byl sice rychlejší, ale méně efektivní, hlučnější a poruchovější. To vše byla daň za to, že formálně jen o pár měsíců předběhl Concorde. Jeho kariéra v civilním letectví však skončila po pouhých několika měsících po závažné havárii na pařížském veletrhu v roce 1973.
Američané v Boeingu tento zápas pozorovali s odstupem a bylo jim jasné, že aby vyvážili zpoždění, budou muset přijít s něčím opravdu pořádným. A taky že ano. Zatímco Concorde má délku 62 metrů, jeho americká odpověď měla 93. Spolu s proporcionálním nárůstem rozpětí křídel to znamenalo, že počet pasažérů povyroste z jedné stovky skoro až na tři sta. A aby toho nebylo málo rychlost měla poskočit z 2 Machů na 3, což by znamenalo, že let přes Atlantik by netrval 3,5 hodiny, ale o hodinu méně.
Před konstruktéry to ale postavilo zdánlivě neřešitelný problém. Nadzvuková letadla jsou typická svým tzv. „delta křídlem“, které je díky nízkému odporu vzduchu vhodné pro vysoké rychlosti. Při těch nízkých, při startu a přistání, však nevytváří dostatečný vztlak. Vše je limitováno současnou infrastrukturou letišť, a to jak délkou drah, tak jejich blízkosti městům, kterým by se hluk z nadzvukového létání určitě nelíbil.
Odpovědí Boeingu bylo křídlo, které dokáže měnit tvar, odborněji řečeno křídlo s proměnlivou geometrií. To si lze jednoduše představit tak, že se z přední části vysunou křídla pro pomalou fázi letu (jako když rozpažíte), které se v nadzvukové části letu zase složí (jako když připažíte).
S odstupem času je jasné, že toto byl asi hlavní kámen úrazu, proč se projekt nepodařilo dotáhnout do konce. V letectví podobné nápady s pohyblivými částmi vypadají dobře jen do té chvíle, než se setkají s realitou. Vypořádání se s intenzivním teplem vznikajícím při tření vzduchu při vysokých rychlostech, zmírnění rušivých účinků sonického třesku a konstrukce účinných motorů se ukázaly jako obrovské výzvy. Náklady prudce vzrostly a zpoždění narůstala.
V březnu 1971 americká vláda zastavila po pěti letech program Boeing 2707. Rostoucí náklady, technické překážky a měnící se ekonomický vítr vedly k náhlému zrušení nadzvukového snu, který stál 1 miliardu v tehdejších penězích (asi 8 miliard dnešních dolarů), aniž by kdy vzlétl jediný prototyp. Boeing upřel svoji pozornost směrem od rychlosti k velikosti a triumfoval se svým Jumbo Jetem.
S odstupem času se to zdá jako strategické rozhodnutí, protože Concorde i Tupolev dospěli dříve než později do slepé uličky a s nimi i celé civilní nadzvukové létání.
