První světová válka změnila poměry na bojišti nasazením moderních technologií. Vedle chemických zbraní to bylo například i letectvo. Velkou pozornost upoutaly dvojplošníky, z nichž piloti ručně vyhazovali svazky granátů, ale v hlavách generálů si získaly pozornost také vzducholodě, které se vznášely opodál a ze kterých bylo možné získat přehled o situaci na bojišti.
Tuto myšlenku naplno rozvinula vzducholoď v roce 1933 pokřtěná jako USS Akron. Ta byla zajímavá tím, že v její spodní části byl hangár pro 5 dvojplošníků Curtiss F9C Sparrowhawk a speciální hrazda pro jejich start a přistání. Ve své podstatě se tak jednalo o letadlovou loď plující po obloze. Sloužit měla jako průzkumný stroj.
Tak pokrokový stroj provázely od počátku problémy, a to včetně zrušeného konkurzu, protože firma nebyla schopna dotáhnout projekt do konce. Pak následovala řada dětských nemocí, ze kterých se vzducholoď nedostala až do své zkázy v roce 1933. Při pokusu uletět před bouří klesavé proudy nejprve utrhly lodi kormidlo a nakonec ji strhly na hladinu. Takový scénář nikdo nečekal, proto na palubě chyběly záchranné vesty, a tak byl výsledek strašidelný: ze 76 členů posádky se podařilo zachránit jen 4. Ironií je, že se při záchraně zřítila další, menší vzducholoď, přičemž zemřela její dvoučlenná posádka.
Varování, které nikdo neslyšel
Tak katastrofální selhání konstrukce při běžném cvičném letu by dnes bylo dobrým důvodem po pozastavení letů, ale ve 30. letech panovaly jiné standardy. I proto doběhla do konce výroba sesterské vzducholodi USS Macon, která byla slavnostně pokřtěna jen čtvrt roku po katastrofě. Ve výbavě měla krom pěti stíhacích dvouplošníků také osm kulometů.
Ani tady na sebe nenechala katastrofa dlouho čekat, konkrétně do února 1935. I když vzducholodi velel Herbert Victor Wiley, jeden z mužů, kteří přežili katastrofu Akronu, zopakoval se prakticky stejný scénář. Vlivem větrných poryvů přišla vzducholoď o část zádi, trosky roztrhaly také několik plynových oddílů. Jediným pozitivním okamžikem je, že po předchozí havárii byla přijata bezpečnostní opatření, a tak se úspěšně podařilo evakuovat skoro celou posádku, až na dvě oběti.
Na třetí havárii už velení armády čekat nechtělo. Případné plány na předělání konstrukce však padly po havárii Hindenburgu pod stůl a poslední z trojice „letadlových vzducholodí“, USS Los Angeles, byla rozebrána v roce 1940, kdy už bylo jasné, že válka ve vzduchu bude vypadat úplně jinak.
