Segway nezpůsobil, že by lidé zapomněli chodit. I přes neúspěch ale změnil dopravu

Slepé uličky
Segway nezpůsobil, že by lidé zapomněli chodit. I přes neúspěch ale změnil dopravu
Fotografie: Segway Inc.

Sledovat člověka, jak kolem vás projede na futuristické dvojkolce, nebo si něco takového vyzkoušet, je nezapomenutelný zážitek, navíc s velkým potenciálem změnit způsob, jak se dopravujeme. Proč tedy vozítka po dvou dekádách skončila?

Možná si sami vzpomenete na okamžik, kdy jste se s tímto futuristickým vozítkem poprvé setkali. Segway, představený na úsvitu nového milénia, jako by předznamenával příchod nové doby, ve které bude chůze jen pomalu mizejícím přežitkem. Jeho spojení kola s elektromotorem a akumulátorem bylo něco, co v té době bylo známé více než sto let. Naprostou novinkou však byla plošina se soustavou gyroskopických senzorů řízených mikroprocesorem. Několik set drobných korekcí každou sekundu zaručovalo, že plošina zůstane stále rovná, což umožňuje jízdu ve vzpřímené pozici.

Na to navazuje i revoluční způsob řízení, které neobsahuje žádné pedály nebo páčky a vše se ovládá náklonem těla: pokud se překloníte, vozítko zrychluje až někam ke 20 km/h, brzdí naopak tím, že se zakloníte dozadu. Pro většinu lidí to je něco zcela intuitivního, co si osvojí během pár minut. Proč tedy dnes vídáme stále ulice plné aut a chodců, když je alternativa na první pohled tak lákavá?

Revoluční způsob ovládání přitáhl nejvíce pozornosti, ale nakonec se tomuto vozítku i mnoha jeho jezdcům stal osudný.

Jako vždy můžeme začít okřídleným tvrzení, že peníze jsou až na prvním místě. Když se ponoříte do dobového tisku a hledáte zmínky o ceně, ta se po celou dobu produkce držela zhruba na stejné úrovni okolo čtvrt milionu korun. Vzhledem k inflaci tak přístroj prakticky zlevňoval, ale stále byl pro většinu lidí nedosažitelný. Před dvaceti lety jste mohli se čtvrt milionem nakráčet do autosalonu a při troše skromnosti odjet zcela novým vozem, dnes už musíte zamířit do autobazaru, ale pointa je stále stejná: koupit místo rodinného automobilu elektrické vozítko je pro drtivou většinu lidí nesmysl.

Segwaye tak zamířily ke třem hlavním skupinám a jejich kombinace se pro ně stala smrtící. Peníze vás tolik nemusejí trápit, pokud nejsou vaše, a tak se Segwaye staly populární u mnoha policejních sborů. Jasné odůvodnění, že vyšší policista má nejen lepší přehled, ale i respekt moc nezabrala a tisk pečlivě zkoumal, kolik se za vozítka utratilo, kolik stojí opravy a proč už jsou zase odstavená.

Další velkou skupinou pak byly oblasti, kde si na sebe vozítko mohlo vydělat. Nejspíše usnadnilo práci mnoha skladníkům, ale do veřejného povědomí se zapsaly hlavně skupiny rozjařených turistů, kteří se bez ohledu na předpisy i zdravý rozum prohánějí po centrech nejrůznějších metropolí. Sami si možná vzpomenete na dlouhou a vleklou válku, kterou vedl pražský magistrát s provozovateli takových služeb. Kolem centra hlavního města na ni stále máme památku v podobě dopravních značek, které zakazují vjezd „osobních přepravníků se samovyvažovacím zařízením“, jak se nakonec podařilo vozítka legislativně ukotvit.

Hindenburg efekt

Jádrem těchto diskusí byla bezpečnost, jak samotných jezdců, tak i nezúčastněných chodců. A právě zde se druhotně projevilo negativum vysoké ceny: mezi individuálními zákazníky si toto futuristické svezení mohli dopřát jen ti velmi bohatí a mnohdy i slavní. Každá jejich nehoda tak měla mnohonásobně větší ohlas, než kdyby se stala „Frantovi odvedle“.

V roce 2003 tak média zaplnila zmínka o nehodě tehdejšího amerického prezidenta George Bushe mladšího, byť šlo o banalitu. Do kolize se vedle nejmocnějšího muže světa dostal i ten nejrychlejší. Usain Bolt byl sice nezaviněně sražen, ale protože se to stalo před kamerami sledujícími atletické závody v rámci olympijských her v Pekingu v roce 2008, nemohla to být pro dvojkolku horší reklama.

Naprosto vše však překonal incident z roku 2010, při kterém zemřel James Heselden, který v prosinci 2009 získal většinový podíl ve společnosti Segway. Z jedním z jeho výrobků pak při projížďce sjel z devítimetrového srázu a na místě zemřel. V této souvislosti se začalo hovořit o skrytém nebezpečí vyplývajícího z netradičního ovládání. Lidé mají v případě nějakého nebezpečí tendenci se skrčit a krýt si tak citlivé části těla, což ale vozítko chápe jako pokyn ke zvýšení rychlosti.

Otevřené dveře pro elektromobilitu

Ať už je pravda jakákoli, druhá dekáda se nesla ve znamení postupného útlumu. Místním samosprávám se díky nové legislativě podařilo vytlačovat segwaye z center měst a chodníků. V červnu 2020 firma oznámila, že k 15. červenci 2020 bude výroba ukončena a nahrazena jinými druhy vozidel.

Za necelých dvacet let se tak prodalo pouze 140 tisíc kusů a veškerá pozornost jim věnovaná tak může být označena jako „mnoho povyku pro nic“. Než však dvojkolky značky Segway zamířily na konec slepé uličky, podařilo se mu otevřít dveře oblasti, kterou dnes nazýváme „mikromobilitou“ nebo „osobní mobilitou“. Tu asi nejvýrazněji zastupují elektrické koloběžky, ať už ty osobní, tak i pronajímané, respektive sdílené. Potýkají se s obdobnou nevolí jako Segwaye, jsou ale výrazně levnější.

Diskuze ke článku
V diskuzi zatím nejsou žádné příspěvky. Přidejte svůj názor jako první.
Přidat názor

Nejživější diskuze