S nástupem nového milénia se počítačové hry začaly stávat mainstreamovou zábavou a společně s tím se začal řešit jejich vliv na jednotlivce i společnost. Zatímco o vlivu zobrazovaného násilí si mohou vést nekonečné disputace, úpadek fyzického zdraví z neustálého sezení před monitorem či televizorem je neoddiskutovatelný. I z toho důvodu zaznamenal poměrně pozitivní ohlas ovladač Wii od Sony, který vás přinutil vstát a dělat kvůli ovládání her alespoň nějaký pohyb.
Toho si všimli v Microsoftu v roce 2009 představili Kinect. Ten byl schopen sledovat celé tělo a rozpoznávat obličej a hlas, což byla v době jeho uvedení na trh skutečná inovace, a tak byla první prodejní čísla nad očekávání skvělá. Jenže až po vybalení a mnoha hodinách testování se začaly objevovat problémy a omezení, které televizní spoty taktně zamlčovaly.
Aby senzor fungoval správně, musel od něj hráč být vzdálen alespoň 2 metry. Za druhé, pro Kinect nebylo vydáno mnoho špičkových her, protože většina hráčů dávala přednost přesnosti ovladače X. Jistě, některé hry, jako Forza Horizon a Mass Effect 3, přidaly podporu pro Kinect, ale omezené možnosti hlasového ovládání nestály za 150 dolarů. Výsledkem bylo, že prostředí Kinectu ovládlo několik tanečních a sportovních her, které poslouží jako rozptýlení na večírku, ale není to nic pro skalní pařany.
Když to nejde silou...
Nic z toho ještě nemuselo být fatální, řada dnes rozšířených technologií měla ještě krušnější začátky. V Microsoftu ale neměli trpělivost a chtěli si přijetí Kinectu vynutit silou, jak tomu u velkých korporací občas bývá. Nejprve Microsoft ke každému přístroji Xbox One přibalil novější verzi Kinectu, což způsobilo, že cena konzole při uvedení na trh dosáhla 500 dolarů. Mezitím byla konzole PlayStation 4 od společnosti Sony o 100 dolarů levnější a výkonnější než její protějšek od Microsoftu, takže pro uživatele představovala výhodnější nabídku.
Tím však trápení uživatelů konzole Xbox One nekončí, protože Microsoft zavedl pro konzoli přísnou politiku DRM a nařídila uživatelům, aby měli konzoli připojenou k internetu. Hráči navíc museli každých 24 hodin přejít na internet kvůli kontrole DRM a zmeškání denní kontroly znamenalo, že jejich hry budou zablokovány. Když k těmto problémům Microsoft přidal zdůraznění, že nemá v plánu zajistit zpětnou kompatibilitu konzole Xbox One s hrami předchozí generace, setkala se konzole s náporem odporu ze strany komunity Xbox a společnost byla nucena vrátit se k mnoha svým rozhodnutím. To se stalo až po několika měsících, ale pověst už byla pošramocená.
Když pravá neví, co dělá levá...
Následoval typicky „korporátní guláš“, při kterém jako by Microsoft sám nevěděl, jestli Kinectu věří, nebo ne. Ovladač začal prodávat zase samostatně za 150 dolarů. Novější konzole Xbox Series S a Series X se dodávaly bez speciálního portu Kinect, i když jste mohli použít bezplatný adaptér a hrát několik her pro Xbox One kompatibilních s kamerou snímající pohyb. Microsoft dokonce připravil Kinect V2 také pro systém Windows, ale nakonec jej v dubnu 2015 přestal vyrábět kvůli nezájmu.
V roce 2017 přišlo oficiální oznámení konce a výroba byla ukončena v roce 2018. Tím však hořkost, kterou Kinect přinesl zdaleka nekončila. Do roku 2019 Microsoft opustil všechny plány na zpřístupnění Kinectu hráčům a rozhodl se zaměřit na podnikatelskou komunitu. Nový podnik společnosti zahrnoval vydání novější verze Kinectu se sadou Azure Developer Kit. Project Kinect for Azure za cenu 400 dolarů využíval cloudovou službu Azure ke zlepšení schopností Kinectu v oblasti hloubkového snímání.
Protože zatímco Kinect u hráčů propadl, jeho schopnost snímat 3D objekty si získala popularitu ve vývojářské komunitě, například v robotice, nebo v ovládání počítače pro lidi s postižením. Ale i tady změny licenční politiky a její ukončení v roce 2023 zamezily nějakému většímu průlomu.
