Přeneste se ve vzpomínkách o 20 let zpátky. Telefonům kraluje Nokia, ale její smartphony s operačním systémem Symbian jsou v menšině. Konvertovat nebo „pirátit“ MP3 soubory pro takto vybavené telefony nebylo úplně triviální, ale zároveň v té době byly discmany nebo snad walkmany beznadějně zastaralé. Není divu, že tuto díru na trhu po začátku milénia zaplnil iPod – hudební přehrávač od Applu. Jeho vysoká kapacita, kapesní velikost a hlavně propojení s hudebním obchodem iTunes z něj učinily ikonu.
To samozřejmě vyvolalo vlnu nápodob a Microsoft nechtěl zůstat stranou. V listopadu 2006 proto uvedl na trh svoji odpověď pojmenovanou jako Zune, která byla později přejmenována na Zune 30 coby označení pro kapacitu vestavěného harddisku, který čítal celých 30 GB.
To bylo asi to jediné, co dobové recenze chválily. Následovaly už jen posměšky: na velikost, podivnou hnědou barvu, přílišnou podobnost s konkurentem a softwarové nedostatky. A nebylo složité uhádnout proč. Na to, že měl Microsoft pět let na přípravu, vypadalo vše šité chytrou horkou jehlou: hardware byl jen upravený přehrávač od Toshiby, jako software sloužily části kódu z Windows CE a obchod Zune Marketplace byl upraveným virtuálním tržištěm pro Xbox 360.
Výsledkem byly často bizarní poruchy: kupříkladu na Silvestra 2008 všechny tyto přehrávače totálně zamrzly, protože se jejich firmware nedokázal srovnat s tím, že končí přestupný rok.
Nemohl přijít v horší dobu
Samozřejmě podobné nedostatky jsou obvyklé při spouštění mnoha produktů, ale nakonec rozhodly vnější vlivy, které se vyskytly v krátkém časovém úseku po uvedení Zune.
O půl roku později pronesl Steve Jobs na pódiu to svoje „One More Thing“ a zamával do užaslého publika prvním iPhonem. O další rok později se na prvním telefonu rozeběhl Android. A pár týdnů na to první posluchači streamovali sklady přes Spotify.
Že přijde změna paradigmatu v poslechu hudby mimo domov tak bylo jasné poměrně rychle, a proto je překvapivé, jak se Microsoft snažil trvat na tom, že bychom měli poslouchat právě tímto způsobem. Uvedl ještě další dvě generace, které vylepšoval přidáváním nepodstatných funkcí, jako byly například hry.
Takto trápil sebe i náhodné kupující dlouhých let, až do roku 2011 a ukázal přitom, že když se spolehnete na pouhé napodobování toho nejlepšího, je to jen cesta do slepé uličky.
