Už před třiceti lety se svět internetových prohlížečů začal větvit. Prastarý a dnes už zapomenutý browser NCSI Mosaic posloužil jako základ pro o něco známější Netscape Navigator a také Internet Explorer, jehož první verze byla vydána v srpnu 1995. Tedy společně s dalším přelomovým kusem softwaru Windows 95. Jejich společná integrace po technické a obchodní stránce přišla o rok později.
I když Microsoft podcenil a promeškal nástup internetu jako média nové doby, jeho tržní síla v operačních systémech mu dovolila tento náskok stáhnout. Vzájemná kombinace prohlížeče a operačního systému se však stala dvousečnou zbraní. Prvním problémem byly žaloby a zásahy regulačních orgánů. Ty se táhly dlouhé roky a první hmatatelné výsledky se dostavily až o 15 let později, a to v podobě tzv. „Ballot Screen“, kdy se Windows 7 ptaly evropských uživatelů, jaký prohlížeč si přejí nainstalovat a používat.
Druhý problém vyplývající z integrace byla bezpečnost. Možná si vzpomenete na „epidemii“ počítačového viru I Love You, kdy stačilo jen kliknout na přílohu v mailu. A několik menších vln proběhlo jen kvůli tomu, že programy jako Outlook Express automaticky zobrazovaly náhled mailu, který mohl ukrývat kód zneužívající některou ze zranitelností.
Třetí pomyslný hřebíček do rakve se dá popsat pomocí starého vtip: kolik lidí z Microsoftu je potřeba na výměnu prasklé žárovky? Odpověď zní „žádný, raději prohlásí tmu za nový standard.“ A skutečně, tamní programátoři si moc nelámali hlavu s dodržováním standardů, naopak se zaměřovali na prosazování vlastních proprietárních technologií. Spousta vývojářů má ještě v živé paměti vskutku orwelovský doublethink, jak psát weby tak, aby je správně zobrazil jak IE, tak i alternativní prohlížeče dodržující standardy. Vznikaly pak nejrůznější iniciativy hlásající, že je „potřeba zabít Explorer“.
Předlouhý konec
To všechno však BFU, neboli „Běžného Frantu, Uživatele“ nezajímá. Ten je zvyklý pustit počítač, dvakrát kliknout na „to modré E“ na ploše a pak se na internetu navigovat pomocí domovské stránky Seznamu. Pokročilejší uživatelé však začali přecházet na konkurenční projekty. Opera jako první nabídla praktické surfování v záložkách nebo vzdálenou komprimaci dat. Mozilla Firefox se snažila zaujmout bezpečností. Pak jsme tu ještě měli Safari pro Apple a jeho vesmír. Ale věci skutečně změnil až Chrome, jehož rostoucí podíl reprezentoval odklon hlavního proudu uživatelů od desktopů k chytrým telefonům.
Přesto je fascinující, jak dlouho tento „mrtvý kůň“ vydržel závodit. Poslední verze s číslem 11 byla vydána spolu s Windows 8.1, tedy v říjnu 2013. O dva roky později přišel s konkurencí sám Microsoft a pojmenoval ji Edge. I když podíl uživatelů IE spadl na jednociferné hodnoty, stále to byla tak velká skupina lidí, kterou nebylo jen tak možné hodit přes palubu. Příběh tohoto prohlížeče se tak uzavřel až 27 let po jeho uvedení: Microsoft přestal prohlížeč podporovat k 15. červnu 2022. Zůstává tak už jen vzpomínkou na dobu, kdy internet nebyl všudypřítomnou a nezbytnou součástí našich životů, ale úplně nový svět, který bylo potřeba prozkoumat.
