V historii lidstva můžeme najít nespočet zajímavostí, které si v dnešní době nedokážeme představit, že bychom praktikovali. A mezi ně bezpochyby patří i uplatnění moči starými Římany, kteří ji využívali na každodenní a pravidelné úkony. Stala se tak nepostradatelnou, že na ni císař Vespasianus zavedl i daň z moči (vectigal urinae).
Moč používali všichni Římané
Ve starém Římě byla moč velmi dobře recyklovaná. Podle historyskills.com ji Římané sbírali a následně používali jako čistící prostředek, a to především kvůli obsahu amoniaku. Byla tak využívaná například jako odstraňovač skvrn z oblečení i povrchů v domácnosti. Používala se také v kuchyni, kde se využívala především jako zdroj soli a fermentační činidlo. Využití našla i u farmářů, kteří ji díky obsahu dusíku používali na hnojení půdy.
Své místo měla i v lékařství, kde díky analýze moči mohli tehdejší lékaři odhalit nemoc. Podle barvy, vůni a chuti byli schopni diagnostikovat problém s ledvinami, nebo zánět močového měchýře. Tato odpadní látka byla také hojně využívána pro léčení ran, vředů a podrážděné kůže, jelikož se v té době mělo za to, že její antiseptické účinky zařídí rychlejší hojení. A byla také přidávána do nejrůznějších mastí pro léčení popálenin.
Moč jako přípravek pro ústní hygienu
V dnešní době naprosto nemyslitelné, ale v době starověkého Říma naprosto běžná věc. Moč využívali Římané pro vyčištění zubů, i celé ústní dutiny. Nešlo přímo o čištění zubů, jak jej známe dnes, ale spíše o vyplachování a kloktání. Lidé v té době věřili, že jim moč dokáže vybělit zuby, a také že díky ní budou mít zdravé dásně.
Daň z moči jako dobrý zdroj peněz
Ve chvíli, kdy se stalo používání moči běžnou praxí a její uplatnění bylo napříč všemi obory, se římský císař Vespasianus (69 až 79 n. l.) rozhodl uvalit na moč daň. Jak uvádí historyfacts.com, daň musel zaplatit ten, kdo ji odebíral z veřejných toalet. Zavedení této daně bylo velmi kritizováno i jeho synem Titem. Tímto sporem vznikla dodnes používaná fráze pecunia non olet neboli peníze nesmrdí. Na Titův nesouhlas totiž reagoval tak, že mu dal k nosu minci a zeptal se, zda páchne. Když Titus odpověděl že ne, jeho otec mu odpověděl „A přesto pochází z moči“.
