Vítám vás u dalšího dílu o vyvracení mýtů. Dnes se zaměříme na lidské tělo. Ze všech stran slýcháme, že bychom se neměli stresovat, že stres může za nemálo nemocí a škodí našemu tělu. To je samozřejmě pravda, ale zbavit se stresu úplně by mohlo znamenat, že se už nikdy nedostaneme do stresové situace. Některé situace si však určitou míru stresu vyžadují, aby nás popohnal dopředu. Jak to tedy se stresem je?
Zlo jménem stres. Nebo ne?
Stres se stal v poslední době univerzálním viníkem. Bolest hlavy? Stres. Vyhoření? Stres. Poruchy spánku, imunita v troskách, únava, podrážděnost? Všechno stres. Čím dál víc lidí vnímá stres jako tichého zabijáka. A on jím v některých případech opravdu je. Chronický stres, který trvá týdny, měsíce nebo roky, může skutečně zvyšovat riziko kardiovaskulárních onemocnění, snižovat odolnost vůči infekcím, narušovat spánek i způsobovat bolesti hlavy. To nelze popřít.
Škodlivý stres může být krátkodobý i dlouhodobý, naše tělo vyčerpává a může vést k úzkostem a špatné koncentraci. Podle summahealth.org mezi nejběžnější chronické stresory patří vztahy, finance, práce, zdravotní či psychické problémy.
Jenže stres není jen negativní. Je to přirozená součást života a překvapivě i jeho důležitý motor. Naše tělo i mozek jsou na stres evolučně nastavené. Je to systém varování, který nám pomáhal přežít. A je to také mechanismus, který nám pomáhá zůstat bdělí, soustředění a připravení. Pokud bychom stres nikdy necítili, asi bychom ani nevylezli z postele. Znáte ten pocit, kdy se blíží odevzdání práce nebo pohovor na práci, kterou opravdu chcete a najednou se vaše soustředění zdesetinásobí? I to je stres.
Co je eustres?
Eustres je opak distresu, tedy toho škodlivého, který může našemu tělu uškodit. Jak uvádí verywellmind.com, eustres se vztahuje na jakýkoliv typ prospěšného stresu. Jedná se například o situace, kdy jdete na první rande, nastoupíte do nové práce, máte mluvit před lidmi nebo se těšíte na dovolenou, ale máte v sobě napětí z příprav. To všechno je stres – ale ne ten špatný. Je to napětí, které nás aktivuje. Které dělá život živým.
Klid, bezpečí a rovnováha nejsou tedy jediným prostředím, ve kterém se daří našemu zdraví. Ano, potřebujeme je, ale ne pořád. Potřebujeme také výzvy, kterým se dokážeme postavit, a to posílí naši osobnost. Stres nám pomáhá učit se nové věci, překonávat komfortní zónu a dokončit plány v krátkých termínech. Mírné zvýšení hladiny stresových hormonů nás může povzbudit k akci. Bez něj bychom věčně plánovali, odkládali, čekali na podle nás ten správný čas.
Je samozřejmě rozdíl mezi zdravým napětím a totálním zahlcením. Je proto potřeba naučit se toto rozlišovat. I když tedy všude kolem sebe (zejména na sociálních sítích) slýcháme, že se nemáme stresovat a máme být v klidu, není to všelék ke spokojenému životu. Představa, že bychom mohli žít život bez stresu, je nejen nereálná, ale vlastně i nežádoucí. Takový život by byl nudný a nikam by nás neposouval.
