I když štíty vesmírných lodí a skafandry pro astronauty poskytují ochranu před nebezpečnou vesmírnou radiací, stále nejsou dokonale účinné. To je jedna z hlavních překážek trvalého osídlení Měsíce nebo cesty na Mars. Na Zemi jsou lidé díky atmosféře a magnetickému poli planety chráněni před nejzávažnějšími následky radiace způsobené slunečními erupcemi a galaktickým kosmickým zářením. Také mise na nízké oběžné dráze Země, jako je ISS, jsou do jisté míry chráněny magnetickým polem Země. Přesto NASA omezuje čas strávený ve volném prostoru i na ISS.
NASA také provádí studii, která se týká nejenom ochrany před radiací, ale také zjištění, jak jsou na ni astronauti citliví. Hlavní nebezpečí totiž spočívá ve změnách DNA, které mohou například způsobit rakovinu nebo další obtíže. Hlavní otázkou je, jestli je nějak možné předpovědět, jaké poškození daná DNA utrpí například na základě věku, pohlaví a dalších charakteristik.
Před odletem astronautů na ISS byly vyhodnoceny jejich krevní buňky, aby se určil základní stav chromozomů pro budoucí srovnání. Vzorky krve byly poté na Zemi vystaveny záření gama, aby se změřilo, jak snadno dochází ke změnám chromozomů uvnitř buněk. Toto měření bylo použito ke stanovení vrozené citlivosti astronauta na záření. Nakonec, jakmile se astronaut vrátil z mise, byly analyzovány další vzorky krve k posouzení změn chromozomů.
Předběžné výsledky ukazují, že čím jsou astronauti starší, tím jsou náchylnější ke tvorbě změn v chromozomech. Předpokládá se tedy, že starším členům posádky hrozí vyšší riziko zdravotních následků.
