Musím se ještě vrátit k recenzi Far Cry 6 a podotknout, že Ubisoft zaslouží bonusové body i za načasování vydání hry. V současném počasí a po přívalu špatných zpráv není nic lepšího, než si jít na dvě hodinky odpočinout do tropického ráje, kde i občanská válka vypadá jako zábavná kratochvíle. Kromě samotného hraní se tak jdu projít po pláži, rybařím nebo se zkrátka jen kochám. A to jsou okamžiky jako stvořené pro přemítání nad tím vším. Často se na povrch dere otázka, zda takové hraní nebude jednou jen pro bohaté. Samozřejmě, počítačové hry a související vybavení nikdy nebyly nenáročným koníčkem, ale ve srovnání se zálibami ze „skutečného světa“ se jedná v podstatě o drobné. Kupříkladu již zmiňovaná cesta na tropický ostrov za nějakých 60 eur asi pořídit nepůjde. Ale když k tomu přičtete cenu nějaké výkonnější grafiky, situace vypadá povážlivě odlišně.
A to ještě nepočítáme cenu elektřiny, která určitě dramaticky naroste. Nakonec asi nebude jiná volba, než se zbavit ostychu a předsudků a pustit se do cloudového hraní za předplatné. Ostatně už teď vám v digitálních knihovnách nic nepatří, hry si spíše jen pronajímáte na dobu neurčitou.
Honba za pokladem
Vedle klasických her pro PC mě ale v posledních týdnech pohltila další zábava – honba za pokladem nejvyššího úrokového zhodnocení. Pravda, smutnou ironií této hry je, že nemůžete nic vyhrát, ale jen bojujete o co nejnižší ztráty způsobené inflací, ale i tak skutečné finance dodávají této zábavě docela „šťávu“.
Přiznám se, patřím k těm šťastnějším lidem, kteří nemají dluhy, ale úspory. Třeba pro případ, kdy odejde grafická karta, což ony docela rády dělají. Posledních pár let nemělo smysl řešit úroky limitně blížící se nule. Nicméně poslední měsíc je už trochu jiná káva. Konkurence na bankovní trhu (na rozdíl od českých mobilních operátorů) jakž takž funguje, a tak začalo přetahování se o klienty postupným navyšováním sazeb na spořících účtech. Jenže i tady vládne „specificky český trh“, kdy máte neustále pocit, že se vás snaží někdo nachytat. Nejčastější pásmové úročení, tedy plný úrok platí jen na prvních sto tisíc korun, vyšší vklady se pak úročí bezvýznamně nebo vůbec. Rád bych viděl ten výraz pracovníka banky, kdybych mu oznámil, že úrok z hypotéky budu platit jen z prvního čtvrt milionu a na zbytek jim dám 0,1 %, ať na tom netratí.
Další skupina bank má trochu jinou taktiku, kterou chtějí přitáhnout nové vklady. Nebo alespoň nedávat zbytečně moc lidem, jejichž peníze leží polozapomenutné někde na účtu. Pro lepší úrok je potřeba založit nový účet a případně i zrušit ten starý. Naštěstí to jde dnes všechno on-line a právě tady začíná brutální „gaming“. Jedna banka kupříkladu nabízí hned tři kanály: nové, staré a mobilní bankovnictví. Operaci nabízí jenom ve dvou z nich, přičemž ji lze dokončit pouze v jednom. Na hlášku „něco se vymňouklo“ už začínám být opravdu alergický.
Další banky okoření proces tím, že se musí posílat naskenovaná a podepsaná smlouva, případně hlídat to, aby před zasedáním rady ČNB nebylo na účtu moc peněz, aby se po dalším zvýšení považovaly za nový vklad. Následuje nekonečné kolečko převodů – sice to není tak akční jako nosit peníze po Václaváku v kufříku, ale vzrušení z nutnosti správně zadat číslo účtu také není k zahození.
Když na konci toho celého procesu získáte nakonec třeba jen dvacetikorunu navíc, rozsvítí se vám oči a pochopíte, co asi zažívají lidé závislí na herních automatech. A podobně jako oni jsme mezitím prohráli daleko víc peněz.
