Přeočkování kvůli posílení imunity v dospělosti doporučuje Světová zdravotnická organizace i Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (WHO a ECDC) každých deset let. Očkování vede k významnému poklesu výskytu záškrtu na celém světě. Kolektivní imunita navozená očkováním musí dosahovat 80 až 85 %, aby nedocházelo v populaci k epidemiím záškrtu. „Po třídávkovém základním očkování vakcínou proti záškrtu, tetanu a pertusi neboli černému kašli má 94 až 100 % dětí potřebné hladiny protilátek proti záškrtu. Imunita po základním očkování ale postupně slábne, podobně jako u většiny očkovacích látek. K zajištění trvalé ochrany jsou tedy potřebné dávky posilovací. V České republice se záškrt dříve řadu let nevyskytoval právě díky povinnému očkování, které začalo už v roce 1946. Riziko nákazy se ale obecně zvyšuje s věkem, s poklesem ochranných protilátek, a většinou má souvislost i s kontaktem s neočkovanými osobami nebo s cestováním do zahraničí,“ vysvětluje MUDr. Kateřina Fabiánová, Ph.D., zástupkyně vedoucího Oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ.
Záškrt nabývá celoevropsky na významu kvůli rostoucímu individuálnímu cestování i migračním vlnám ze zemí, kde je záškrt stále endemický neboli v populaci se běžně vyskytující. To jsou například některé asijské země, zejména turisty oblíbená Indie, z evropských zemí jde o Lotyšsko. Kombinace rostoucí váhavosti lidí ohledně očkování, častého cestování a vyvanutí imunity u očkované populace vede k tomu, že se záškrt znovu objevuje, i v budoucnu je třeba s tímto onemocněním počítat. Proto je nutné udržet proočkovanost celé populace na co nejvyšší úrovni.
„Připomeňme si, že v průběhu roku 2022 byly hlášeny případy kožní a respirační formy záškrtu z několika evropských zemí, včetně České republiky, kde jsme zaznamenali postupně 5 případů. Výskyt záškrtu oznámilo loni například také Rakouskou, Belgie, Německo, Francie, Itálie, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Velká Británie a Švýcarsko,“ dodává doktorka Fabiánová.
Záškrt po letech v Česku. Podle lékařů očkování neúčinkuje po celý život https://t.co/VfP2eP0ZOY prostřednictvím @echo24cz
— Státní zdravotní ústav (@szupraha) February 7, 2023
S ohledem na doporučení WHO by se v ČR s přeočkováním mělo začínat ve 25. roce života. „Přeočkování dospělých proti záškrtu v desetiletých intervalech do svých očkovacích programů zavedla už řada národních zdravotnických institucí. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) doporučuje posilovací dávku proti záškrtu cestovatelům, kteří se vydávají do zemí s endemickým výskytem nákazy a zvláštní pozornost by měla být věnována i zdravotníkům, kteří jsou vystaveni většímu riziku kontaktu s bakterií. Ačkoli není v České republice přeočkování v dospělosti hrazeno ze zdravotního pojištění, je důležité upozornit na jeho potřebnost a vyzvat veřejnost k aktivnímu zájmu o tuto vakcínu,“ uvádí ředitelka Státního zdravotního ústavu MUDr. Barbora Macková.
V současnosti se děti naposledy proti záškrtu očkují mezi 10. a 11. rokem života. Při prvním přeočkování dospělých by bylo vhodné aplikovat kombinovanou vakcínu proti pertusi, difterii a tetanu, případně i proti přenosné dětské obrně. Vše s ohledem na zvýšený výskyt případů černého kašle (pertuse) v posledních letech i k nedostatečné hladině protilátek v populaci. Stejně tak i s ohledem na epidemiologickou situaci přenosné dětské obrny ve světě. V ČR není dostupná monovakcína proti záškrtu. V dospělosti se tedy doporučuje přeočkování trojkombinací proti záškrtu, tetanu a pertusi. Není ale hrazeno ze zdravotního pojištění.
Inkubační doba záškrtu je obvykle dva až pět dní. Zdrojem onemocnění je člověk nemocný, v rekonvalescenci nebo bezpříznakový nosič a infekci mohou přenášet i zvířata. K přenosu infekce dochází nejčastěji při úzkém kontaktu kapénkovou cestou, při kašli nebo kýchání, přímým kontaktem s pacientem nebo nosičem prostřednictvím infikovaných kožních lézí (bércové vředy, nehojící se kožní rány), ale i nepřímo prostřednictvím kontaminovaných předmětů a prádla. Nakazit se lze i kontaktem s infikovanými zvířaty či například konzumací nepasterizovaných mléčných produktů.
Nakažlivost nemocného začíná koncem inkubační doby, trvá po celou dobu nemoci, obvykle 14 dní, ale vylučovat původce onemocnění může nakažená neléčená osoba až 6 měsíců. Nákazu řeší cílená antibiotická léčba. Lidé se záškrtem už obvykle nejsou nakažliví 48 hodin po začátku antibiotické terapie.
