Dnes je tomu 14 let, kdy se podařilo kapitánovi Chesleymu Sullenbergrovi (přezdívanému Sully) úspěšně přistát s Airbusem A320 na řece Hudson. Přistání na hladině není s letadlem vůbec jednoduché a ve většině případů neskončí dobře. Buďto se letadlo roztrhne, nebo potopí. Pojďme si tedy připomenout, jak se celá nešťastná situace, která dopadla nakonec dobře, odehrála.
Jak došlo k poškození letadla?
Let společnosti US Airways č. 1 549 měl původně letět z newyorkského z letiště La Guardia Airport s mezipřistáním v Charlotte a cílovou stanicí byl Seattle. V letadle Airbus A320 sedělo 150 pasažérů a 5 členů posádky. Letadlo startovalo podle britannica.com ze severovýchodní dráhy letiště 15. ledna v 15:25 místního času, ale již po minutě a půl se letadlo střetlo s hejnem kanadských hus a jejich těla byla nasáta motory, což značně snížilo jejich tah. Letadlo vážící 66 tun má dva motory o tahu 120 kN.
Každou sekundu letadlo padalo o 5 metrů.
Let měl trvat 2 hodiny, nakonec trval jen 6 minut. Po nárazu hejna byla v letadle slyšet velká rána a z motorů začal šlehat oheň. Kapitán ihned po srážce oznámil dispečinku nefunkčnost motorů a ten ho navedl zpět na přistávací dráhu. Každou sekundu však takto velké letadlo klesalo o pět metrů, to znamenalo, že zbývaly tři minuty, než se letadlo zřítí do obyvatelné zóny, nad kterou prolétalo.
Rozhodnutí muselo přijít během chvilky
První důstojník se snažil nahodit alespoň jeden motor, ale neúspěšně. Letadlo bylo od původního letiště již 11 kilometrů a i když byla ihned uvolněna přistávací dráha, kapitán uvedl, že na toto letiště se již nestihne vrátit. Rozhodl se zkusit doletět na letiště Teterboro v New Jersey. Toto letiště bylo vzdálené asi 9 kilometrů, ale i přesto hrozilo, že tam letadlo nestihne doletět a zřítí se do hustě obydlené oblasti.
Když zbývaly do nárazu na zem přibližně dvě minuty, kapitán Sullenberger udělal zásadní rozhodnutí – přistát na řece Hudson. Když svůj záměr oznámil na dispečink, musel informaci zopakovat, jelikož si pracovníci mysleli, že špatně slyšeli. Jak letadlo klesalo, začali se objevovat i telefonáty na tísňovou linku, kde lidé oznamovali, že padá letadlo.
Přistát na řece, navíc v obydlené části, bylo opravdu nebezpečné. Většina přistání do vody končí katastrofou. Důkazem toho je například přistání na vodní hladinu v roce 1996. Unesený letoun se po dopadu do oceánu rozlomil a ze 175 osob na palubě jich nepřežilo 125. Ačkoliv kapitán neoznámil pasažérům svůj záměr přistát na řece, bylo to ze situace zřejmé.
Letadlu však k přistání překážel 180 metrů vysoký most George Washingtona. Pilíř mostu minulo letadlo jen ve vzdálenosti několika desítek metrů. Jakmile letadlo klesne pod výšku 150 metrů, může zmizet z radaru. Jelikož však bylo potřeba vědět přesnou polohu letadla, dispečeři nařídili vyhlídkovému vrtulníku, aby Airbus sledoval. Ten poté podával informace dispečinku.
Dopad do vody a záchranná akce
Ve výšce 45 metrů nad vodou oznámil kapitán pasažérům, aby se připravili na náraz a letušky neustále opakovaly, aby se všichni drželi. Poté, co letadlo dopadlo na hladinu, začalo o vodu brzdit. Při nárazu však došlo v ocasní části k trhlině, Airbus je však vybaven systémem, který uzavře všechny otvory do letadla, aby jimi nenatekla dovnitř voda. Aby došlo k uvolnění, je potřeba ručně zmáčknout v kabině tlačítko, což však posádka neudělala. Nutno podotknout, že tato informace je v příručce až na konci a nikdo neměl tolik času, aby ji mohl dočíst.
Posádka tak začala bojovat, aby se neutopila. Ocasní částí se do letadla valila rychle ledová voda, která neměla více jak 2 stupně Celsia. K letadlu byly okamžitě po dopadu vyslány lodě, které se aktuálně nacházely na řece a byly nejblíže. Lidé mezitím začali vycházet nouzovými východy – ty v zadní části však byly zatopené a nešly otevřít. Jak se začali cestující kupit na křídlech, která se potápěla, začali skákat do ledové vody.
Po 3 minutách a 40 sekundách připlula k letadlu první loď, která ihned začala házet záchranné čluny. V tu dobu byl však silný proud a letadlo se neustále stáčelo k pravoboku lodi. Další problém vznikl záhy – trajekty mají palubu dva metry nad hladinou a pro lidi, kteří stáli těsně nad hladinou na křídle letadla, to bylo příliš vysoko. Posádka tak spustila sítě a žebříky a lidé museli vyšplhat. Celkem 7 lodí se snažilo vytáhnout cestující, kteří čekali na křídlech letadla, záchranné skluzavce, která sloužila i jako záchranný člun, nebo byli ve vodě.
Jakmile dorazil vrtulník s potápěči na místo, začali prohledávat letadlo. Poté, co se dostal jako poslední na loď kapitán letadla, zeptali se, zda někdo zůstal v letadle. Uvedl, že uličku prošel dvakrát a nikoho nezahlédl. Necelou půlhodinu po přistání bylo letadlo staženo pod hladinu – bez ztráty života.
Zkušený kapitán „Sully“
Kapitán Sullenberger byl zkušený pilot, kterému zbývalo jen několik let do důchodu. Jeho zkušenosti tak zachránily všem lidem na palubě život. Věděl, že do vody musí přistát na záď v úhlu 11 stupňů. Při vyšším sklonu by se letadlo při dopadu rozlomilo. Velkou roli také hrála rychlost – letadlo muselo přistát v rychlosti alespoň 230 km/h.
Za tento riskantní počin, kterým zachránil všem lidem v letadle život, dostal kapitán Sullenberger ocenění za perfektní výkon vyžadující značnou odvahu, chladnokrevnost a dokonalé ovládání letounu. Osobně mu pogratuloval tehdejší prezident George W. Bush a následně i Barack Obama. V roce 2016 byl na základě této události natočen film Sully: zázrak na řece Hudson a také byla celá havárie zdokumentována v jednom díle ze série Leteckých katastrof.
