V dnešním díle Stalo se si povíme něco o první trvale obydlené vesmírné stanici Mir a o pádu letadla Airbus A320, kdy pilot úmyslně zapříčinil jeho pád. Nejdříve se vrátíme do roku 1986. 19. února toho roku odstartoval na oběžnou dráhu hlavní modul Mir, k němuž se postupně následující roky připojovaly další. První vesmírnou stanici na oběžné dráze postavil Sovětský svaz, který tak odstartoval i následnou a dosavadní spolupráci na dnešní Mezinárodní vesmírné stanici (ISS).
Na stanici Mir se vydali už 13. března 1986 dva ruští kosmonauti – Leonid Kimiz a Vladimir Solovjov. Pomocí kosmické lodi Sojuz T se připojili k modulu Mir a jako první obyvatelé vstoupili do vesmírné stanice. Ta byla trvale obydlena od 14. března 1986 do 16. června 2000. Po tuto dobu ji podle briannica.com navštívilo více jak 100 lidí z 12 různých států. Mezi lety 1995 až 1998 se na stanici podívalo několik amerických astronautů v rámci programu Shuttle-Mir, kdy se Rusko s USA domluvilo na tom, že americké raketoplány budou létat na vesmírnou stanici Mir. Tyto návštěvy tak byly důležitou součástí k následnému budování ISS.
Na stanici Mir byl také tenkrát vytvořen rekord v pobytu ve vesmíru kosmonautem Valerij Poljakovem, který na oběžné dráze strávil 438 dní, což odpovídá přibližně délce, jakou poletí astronauti na Mars. Tento rekord byl již několikrát ruskými kosmonauty překonán, ale v té době se na tak dlouhé cesty do vesmíru nelétalo.
Mir byla původně navržena tak, aby fungovala pět let. V roce 1996 a 1997 se vyskytla řada poruch, ale i přesto zůstala funkční dalších několik let. Konec první vesmírné stanice přinesl 23. březen 2001, kdy byl proveden plánovaný vstup do zemské atmosféry, kde velká část stanice shořela a zbývající kusy dopadly podle NASA do Tichého oceánu východně od Nového Zélandu.
A nyní se přesuneme o několik let dopředu. 24. března to bude 8 let od letecké nehody, kterou si však sám naplánoval kopilot letadla Andreas Lubitz. Let číslo 9525 Germainwings společnosti Lufthansa vzlétl toho dne dopoledne z Barcelony a měl namířeno do Düsseldorfu, kam se však už nedostal a všech 150 lidí na palubě – včetně posádky – zahynulo.
Asi půl hodiny po vzletu se podle bbc.com kapitán Patrick Sondenheimer zvedl ze svého místa v kokpitu a požádal druhého pilota o převzetí rádiové komunikace. Poté z kokpitu odešel. Jen o několik sekund později začalo letadlo klesat a začala se zvyšovat jeho rychlost. Řízení letového provozu se snažilo kopilota kontaktovat, ale bez úspěchu.
Pilot se chtěl do kokpitu vrátit asi po čtyřech minutách, ale nebyl mu umožněn přístup. Bohužel i přes zadání kódu se do kokpitu nedostal, jelikož kvůli 11. září byly dveře zabezpečeny tak, že pokud se pilot v kabině zamkne zevnitř, nikdo z druhé strany se dovnitř nedostane, ani pokud zná kód. Dveře jsou navíc odolné vůči střelám i vyražení, pilot tak neměl šanci se dovnitř dostat.
Poslední zpráva z černé skříňky byla 41 minut po startu. Minutu předtím bylo zaznamenáno upozornění, že je potřeba letadlo zvednout a minutu poté letadlo narazilo v rychlosti 700 km\h do horského masivu v Provensálských Alpách. Vyšetřování podle airtportspotting.com jasně prokázalo úmysl kopilota přivodit pád letadla, a tím spáchat sebevraždu. Zapříčinil tak ovšem smrt dalších 149 lidí.
