Vítám vás u dalšího dílu Stalo se. Tentokrát se zaměříme pouze na dnešní den – 2. března. Proč? V tento den odletěl Vladimír Remek do vesmíru a tentýž den – jen o dvacet let později – byla unesena Natascha Kampusch, které trvalo osm let, než se jí podařilo od únosce utéct. Začneme u Vladimíra Remka, který se narodil 26. září 1948 v tehdejším Českoslovenku a stal se prvním člověkem ve vesmíru, který nepocházel z USA či Sovětského svazu.
Remek vystudoval leteckou školu a jako poručík nastoupil v roce 1970 k československému letectvu. O dva roky později začal další studium na Vojenské letecké akademii J. A. Gagarina v Moninu, kterou dokončil v roce 1976. Po studiích se vrátil zpět k letectvu, ale jelikož Sovětský svaz v tu dobu nabízel vstup do sovětské jednotky kosmonautů v rámci programu Interkosmos, Remek se k tomuto programu přihlásil a byl vybrán společně s Oldřichem Pelčákem. Poté se začal připravovat ke kosmickému letu.
Do vesmíru odletěl Remek společně s Alexejem Gubarevem 2. března 1978 z kosmodromu Bajkonur v kosmické lodi Sojuz 28. Jejich cílem bylo dle britannica.com připojit se k orbitální stanici Saljut 6, na které v té době pobývali Jurij Romaněnko a Georgij Grečko. To se jim také 3. března podařilo a následně započali sérii experimentů. Remek jich do vesmíru vezl celkem 6. Zkoumal například růst řas, vliv mikrogravitace a zásobování kyslíku tkáněmi nebo změny jasnosti hvězd při západu za obzor.
Ve vesmíru strávil Vladimír Remek 7 dní a 22 hodin a stal se podle remek.cz 87. kosmonautem světa. 10. března se dvoučlenná posádka vydala opět k Zemi, téhož dne přistála v Kazachstánu. Po návratu obdržel sovětský titul hrdina Sovětského svazu s Leninovým řádem a československý čestný titul letec-kosmonaut ČSSR + titul hrdina Československé socialistické republiky s Řádem Klementa Gottwalda. V roce 2021 pak Remek dostal od prezidenta Miloše Zemana Řád Bílého lva za významné proslavení vlasti v zahraničí.
A nyní se přesuneme k našim sousedům – do Rakouska. Dnes je to přesně 25 let od únosu Nataschi Kampusch, kterou na cestě domů unesl Wolfgan Přiklopil. V té době bylo Nataschi 10 let. Únosce ji zavlekl do dodávky a odvezl k sobě domů, kde ji věznil v předem připravené skrýši o rozměrech 2,8 × 1,8 × 2,4 metru. V místnosti byla Natascha nejprve zavřena několik měsíců, později mohla vycházet ven, ale večer se vždy musela vrátit.
O uvěznění napsala později knihu 3 096 dní, která byla i zfilmována. Popisuje v ní například, jak ji Přiklopil mlátil, dával málo jídla a držel ji ve tmě, pokud nesplnila jeho očekávání. Využíval ji také později pro řemeslné práce a dokonce ji bral do obchodů, jelikož si byl jistý, že neuteče. V rámci ponižování jí také oholil hlavu a sexuálně zneužíval. Postupem času se u ní vyvinul takzvaný Stockholmský syndrom, kdy začala se svým únoscem sympatizovat. Ona to ale popřela. „Považuji za velmi přirozené, že se přizpůsobíte, abyste se identifikovali se svým únoscem. Zvlášť, když s tím člověkem trávíš hodně času. Je to o empatii, komunikaci,“ uvedla kdysi Kampusch pro theguardian.com.
Utéct se jí podařilo až po dlouhých osmi letech – 23. srpna 2006. Přiklopil ji dal na starosti úklid auta a kontroloval ji, jak ho vysává. V tu chvíli mu však zazvonil telefon a poodešel dále. Natascha tohoto okamžiku využila a začala utíkat. Došla k domu, kde zaklepala na okno a řekla svoje jméno.
Pro Nataschu si přijela policie a okamžitě se vydala do Přikropilova domu, kde podle popisu našla tajnou místnost. Přiklopil v tu dobu již věděl, že byl únos odhalen. Jelikož se chtěl vyhnout zatčení, spáchal podle allthatsinteresting.com sebevraždu skokem pod vlak. Natascha poté absolvovala řadu léčení, aby byla schopná se začlenit do normálního života. Od rakouské vlády dostala odškodnění a postupně si dodělala základní i střední školu.
