Vítejte u dalšího dílu Stalo se. Tentokrát si připomeneme výbuch meteoritu nad ruským městem Čeljabinsk, který se odehrál v roce 2013, v tomto týdnu také zemřel „otec atomové bomby“ Robert Oppenheimer. Pojďme si nejdříve připomenout 10 let starou událost, kdy výbuch meteoritu nad Ruskem ukázal, proč je tak důležité sledovat veškeré objekty ve vesmíru, které by mohly zasáhnout Zemi.
15. února 2013 se nad ruským městem Čeljabinsk rozzářila obloha, když do zemské atmosféry vstoupil meteor v rychlosti asi 19 km/s. Při vstupu do atmosféry byla jeho velikost nejspíše mezi 15 až 17 metry a jeho váha byla až neuvěřitelných 10 000 tun. Jak meteor prolétal atmosférou, explodoval ve výšce asi 30 km nad zemí, čímž vyvolal tlakovou vlnu a uvolnil obrovské množství energie – 20 až 30násobek energie atomové bomby svržené na Hirošimu.
Výbuch meteoritu silnější než jaderný výbuch vysklil okna u tisíců budov do vzdálenosti až 100 km. Zraněno bylo asi 1 500 lidí, zejména kvůli létajícím střepům. Velká část meteoritu dopadla do jezera Čebarkul, kde díra po jednom z úlomku meteoritu měla průměr osm metrů. Výbuch podle space.com zaznamenaly monitorovací stanice až na Antarktidě a podle některých na okamžik meteorit zasvítil tak jasně, že zastínil i Slunce. Takto jasným meteorům se říká bolid.
Kusy meteoritů se v jezeře nedařilo najít, nacházely se jen malé úlomky po městě a ihned po dopadu byly posbírány vzorky okolo díry v ledu na jezeře. Pomocí magnetického zobrazování však ruští vědci identifikovali na dně jezera větší kus meteoritu. Podle earthsky.org se jim 15. října 2013 podařilo meteorit vytáhnout na hladinu. Tento kus vážil 654 kg a dodnes je největším nalezeným fragmentem čeljabinského meteoru.
Tento dopad je největší od takzvaného tunguského meteoritu, který vybuchl v roce 1908 nad Sibiří a je považován na nejsilnější v moderní historii. Čeljabinský výbuch byl však zdokumentován na několika videích i snímcích, vyvolal tak více zájmu. Jeho neočekávaný dopad také způsobil, že NASA i jiné vesmírné agentury se zaměřují na hledání blízkozemních objektů, které by mohly pro Zemi představovat riziko, abychom dostatečně dopředu věděli o jejich dopadu.
A nyní se přesuneme trochu dále do historie, abychom si připomněli Roberta Oppenheimera. Celým jménem Julius Robert Oppenheimer se narodil 22. dubna 1904 v New Yorku. Pokud vám jeho jméno něco říká, ale nedokážete si ho přiřadit, možná vám napoví projekt Manhattan. V roce 1941 byl tento teoretický fyzik v komisi, která se zaobírala použitím jaderné energie pro vojenské účely. Začal se tak zapojovat do vývoje atomové bomby a v roce 1942 byl jmenován vědeckým ředitelem projektu Manhattan. Jednalo se o tajný projekt, který měl za úkol vyvinout atomovou bombu dříve jak Němci. Oppenheimer si k projektu přizval přední vědce, kteří s ním na atomové bombě pracovali.
Veškeré testy se podle brittannica.com odehrávaly v Los Alamos v Novém Mexiku. První jaderný výbuch nastal 16. července 1945 na Triniti Site v Novém Mexiku. První atomová bomba pak byla svržena v Japonsku na Hirošimu v srpnu 1945 a následně o několik dnů později na město Nagasaki. Oppenheimer se pro projekt Manhattan stal známým po celých Spojených státech a začalo se mu také říkat „otec atomové bomby“.
Po válce byl jmenován předsedou Všeobecného poradního výboru Komise pro atomovou energii, ve které byl až do roku 1952, kdy byl podle atomicarchive.com obviněn z komunistických sympatií a byla mu odebrána bezpečnostní prověrka. Robert Oppenheimer zemřel 18. února 1967 ve věku 62 let na rakovinu hrtanu a jeho popel byl rozptýlen na Panenských ostrovech jeho manželkou.
