I ostatní planety naší sluneční soustavy mají své počasí, včetně bouřek. Asi nejznámější je velká rudá skvrna na Jupiteru, bouře podobná hurikánu, která zde zuří již několik století. Podobné atmosférické jevy můžeme najít i na další planetě. Obrovské bouře na Saturnu mohou obklopit celou planetu a jsou pozorovatelné celé měsíce. Nový výzkum naznačuje, že jejich dopady přetrvávají stovky let déle, než se odborníci domnívali.
Takové děsivé „megabouře“ jsou na Saturnu běžné. Říká se jim také velké bílé skvrny, propuknou jednou za 20 až 30 let na severní polokouli planety a zuří bez přestávky celé měsíce. Od roku 1876 astronomové zaznamenali šest takových celoplanetárních bouří, které se proháněly kolem Saturnu. Poslední bouře udeřila v prosinci 2010, kdy kolem planety obíhala sonda NASA Cassini, která měla výhled z první řady po celých dní trvání této megabouře.
Kromě obří velikosti, délky trvání a působivého vzhledu je tu však ještě něco zajímavého, informuje web science.org. Výzkum epické bouře z roku 2010 ukázal, že oněch 200 dní hřmění bylo jen pár kapek v mnohem větším a podivnějším meteorologickém moři. Podle nejnovějších snímků radioteleskopu jsou přetrvávající dopady megabouří, které na Saturnu propukly před více než 100 lety, v atmosféře planety patrné dodnes a zanechaly po sobě přetrvávající chemické anomálie, které vědci nedokážou plně vysvětlit.
Pomocí radioteleskopu Very Large Array v Novém Mexiku autoři studie nahlédli do mlhy v horních vrstvách Saturnovy atmosféry v naději, že najdou chemické pozůstatky rozsáhlé megabouře z roku 2010. Ve skutečnosti tým nalezl stopy všech šesti zaznamenaných bouří, z nichž nejstarší udeřila před více než 130 lety, a také potenciálně novou bouři, která dosud nebyla zaznamenána.
Tyto pozůstatky, viditelné pouze v rádiových vlnových délkách, měly podobu velkých anomálií čpavkového plynu. Nejsvrchnější vrstva mraků Saturnu je tvořena převážně čpavkovo-ledovými mraky. Při rádiových pozorováních však vědci zaznamenali oblasti s nečekaně nízkou koncentrací amoniaku těsně pod touto vrstvou mraků v oblastech spojených s minulými bouřemi. Mezitím stovky kilometrů pod stejnými atmosférickými oblastmi vyskočily koncentrace amoniaku mnohem výše, než je obvyklé.
Podle autorů studie z toho vyplývá, že megabouře zřejmě pohánějí nějaký záhadný proces transportu amoniaku, který stahuje plynný amoniak z horních vrstev Saturnovy atmosféry do hlubin spodní atmosféry. Tento proces zřejmě trvá stovky let poté, co bouře viditelně zmizí, napsali vědci.
