V dnešním díle o nejbizarnějších fobií si povíme něco o trichofobii – strachu z vlasů a chlupů. Pokud vidíte na sedačce vlasy či chlupy a musíte je ihned odstranit, pak se u vás o fobii určitě nejedná. Lidé trpící trichofobií se totiž bojí jen přiblížit, natož dotknout vlasů či chlupů. A jelikož se s vlasy i chlupy setkáváme denně a narazit na ně můžeme prakticky kdekoliv, je jasné, že s touto fobií se žije velmi těžce a je potřeba se ji co nejdříve zbavit, než ovlivní celý život člověka.
Jak trichofobie vznikne?
Podle betterhelp.com je nejčastějším spouštěčem obava či přesvědčení, že vlasy a chlupy jsou něco špinavého, co na nás přenese nejrůznější nemoci. Dalším faktorem může být také negativní zkušenost, kterou dotyčný zažil, případně se může jednat o převzatou fobii – většinou tedy z rodiče na dítě.
Lidé trpící touto fobií mohou nekontrolovatelně a bez přestání čistit věci okolo sebe, aby si byli jisti, že na nich nejsou žádné chlupy a vlasy. Často je znepokojí už jen rozpuštěné vlasy a podle verywellmind.com může z fobie vzniknout trichitillomanie, což je psychická porucha, při které si nemocní vytrhávají vlasy. Tato nemoc se následně velmi těžce léčí. Lidé s trichofobií se mohou domnívat, že vlasy obsahují cizí zárodky a zbaví se jich pouze tak, že vlas vytrhnou i s kořínkem. Tento stav je ale již velmi závažný a je potřeba jej co nejrychleji řešit.
Jak se fobie projevuje?
Lidem s trichofobií většinou vadí vypadnuté vlasy, které jsou na zemi, oblečení či nábytku. Také je jim nepříjemné dotýkat se zvířecí srsti, nebo být v prostoru, kde se vyskytují zvířecí chlupy. Nepříjemný pocit může vyvolat i hřeben, na kterém jsou zachyceny vlasy nebo obsah vysavače.
Reakce lidí mohou být specifické, většinou se však jedná o pocit úzkosti, pocení, zvýšenou srdeční frekvenci, návaly horka, třes a nevolnost. Jak uvádí healthline.com, v některých případech může vzniknout záchvat paniky, který se mísí se strachem ze smrti. Lidé se tak začnou vyhýbat situacím a místům, kde by se mohli s vlasy a chlupy setkat. Jsou tak často osamělí, izolovaní, a ne zřídka řeší situaci alkoholem či drogami.
Jak trichofobií vyléčit?
Stejně jako ostatní fobie, i tuto je potřeba řešit s odborníky. Nejběžnější formou léčby jsou nejrůznější typy terapií. Kognitivně behaviorální terapie pomůže nemocnému postupně se vypořádávat s negativními pocity, které navozují nejrůznější situace. Expoziční terapie pak vystavuje pacienta postupně jeho fobii a pomáhá mu úzkostné stavy odbourávat a spojovat dříve nemyslitelné situace s něčím příjemnějším. Při léčbě mohou pomoci také léky na snížení úzkostí jakou jsou antidepresiva.
