Vítejte u dalšího dílu o fobiích. Dnes se zaměříme na monofobii – strachu ze samoty. A nemusí se jednat jen čistě o to, že osoba s touto fobií se ocitne sama. Fobie se projevuje několika způsoby a osoby, které jí trpí, pociťují v nejrůznějších situacích úzkosti, které se mění až v panické ataky. Monofobie, která je také jinak nazývána autofobií, silně ovlivňuje soukromý i společenský život a je potřeba ji co nejdříve řešit.
Jak se fobie projevuje?
Každý z nás se asi někdy cítil osamocený. Monofobie ale neznamená strach z osamocení, ale přímo ze situace, že člověk bude sám. Osamocení tak s fobií může úzce souviset, avšak jedná se o trochu něco jiného. Lidé trpící touto fobií neustále přemýšlejí nad tím, aby nezůstali sami. A i pojem sami se může u každého jedince lišit.
Někteří mají panický strach ze samoty jako takové, tedy že například zůstanou sami doma, někde v izolaci nebo že budou muset sami žít. U jiných může jít o strach, že se ocitnou sami na veřejnosti, kde nikoho neznají. Podle webmd.com se také může jednat o strach z oddělení od konkrétní osoby.
Ať už jde o jakékoliv projevy fobie, jedná se o závažný problém, který ovládá člověka prakticky celý den. Dotyční nejsou schopni myslet na nic jiného než jak zabránit situaci, kdy by se mohli ocitnout sami a hledají tak nejrůznější řešení. Už jen pomyšlení na to, že by měli zůstat osamoceni, v nich vyvolává úzkost, která se může přeměnit až na panickou ataku. Dalšími příznaky jsou pocení, třes, zvýšený tep, nevolnost, dušnost a pocit na zvracení.
Příčiny monofobie
V tomto případě je možností opravdu hodně. Podle verywellmind.com je to nejčastěji po traumatickém zážitku, jenž dotyčný zažil ve chvíli, kdy by úplně sám nebo se strach přenesl z rodiče na dítě. Není ani vyloučeno, že se fobie začala rozvíjet už v dětství, kdy například došlo k úmrtí rodiče, rozvodu, domácímu násilí, zanedbávání, ale i zneužívání. Prakticky všechny situace, které by mohly pro dítě představovat nebezpečí, pokud by se ocitlo samo, mohou později vyústit ve fobii.
Monofobie také může vzniknout i v případě, že se bydliště dotyčného nachází v oblasti, kde je vysoká kriminalita a on se tak obává, že se mu nedostane pomoci. Důvody, proč by se tak mělo stát, jsou ale iracionální. Zejména se jedná o pocit méněcennosti a sebenenávisti. Lidé se pak domnívají, že jim nikdo nepomůže, jelikož nejsou důležití.
Léčbu je potřeba zahájit co nejdříve
V případě, že tato fobie zůstane neléčená, je velká pravděpodobnost, že se k ní přidruží i další fobie. Je zde ale i možnost rozvoje sociální úzkosti a posttraumatické stresové poruchy. Při včasné léčbě se dá fobie zbavit natolik, aby byl pacient schopný žít normální život bez omezení.
Monofobie se léčí především za pomoci terapií. V tomto případě jsou ale také podle healthline.com na počátku léčby často nasazovány medikamenty, aby bylo možné s pacientem lépe pracovat. Běžně se tak předepisují beta-blokátory, sedativa a antidepresiva. Samotné léky ale fobii nevyřeší, slouží jako podpůrná léčba.
Nejvhodnější řešení vždy může určit pouze lékař, zpravidla se ale jedná o expoziční terapii, kdy vás lékař postupně vystavuje obavám a společně se odstraňují. Vhodná je také kognitivně behaviorální terapie, která vás naučí, jak se strachem a úzkostí bojovat a postupně ji tak odstranit.
