Doposud se vědci zaměřovali spíše na měsíce Jupiteru, o kterých vědí, že obsahují pod ledovými krustami oceány vody. Nyní ale z archivních dat kosmické lodi Voyager a s pomocí počítačových modelací zjistili, že nejspíše i měsíce Uranu obsahují pod povrchem oceány. Opětovná analýza dat zkoumala jeho pět největších měsíců – Ariel, Umbriel, Titania, Oberon a Miranda. Výsledek naznačuje, že pod povrchem čtyř by se mohly nacházet i desítky kilometrů hluboké oceány vod.
Uran má potvrzených 27 měsíců a čtyři největší mají průměr od 1 160 km do 1 580 km. Titania je Uranův největší měsíc a vědci se již dříve domnívali, že vzhledem k velikosti by mohl zadržovat vnitřní teplo způsobené radioaktivním rozpadem. Zbývající tři měsíce byly podle vědců příliš malé na to, aby uvnitř sebe udržely takové teplo, které by zajistilo, že voda nezmrzne. Zahřívání totiž zajišťuje gravitační síla Uranu, která klesá úměrně s velikostí objektu.
Měsíce byly porovnány s Enceladusem, Plutem a jeho měsíci
„Pokud jde o malá tělesa – trpasličí planety a měsíce – planetární vědci již dříve našli důkazy o oceánech na několika nepravděpodobných místech, včetně trpasličích planet Ceres a Pluto a Saturnovo měsíce Mimas. Takže ve hře jsou mechanismy, kterým plně nerozumíme,“ uvedla pro NASA hlavní autorka studie Julie Castillo-Rogez, která pro agenturu i pracuje. Vědci při studii porovnávali měsíce Uranu se Saturnovým měsícem Enceladusem, Plutem a jeho měsíci Charon a Ceres – všechna tato ledová tělesa jsou si velikostně podobná. Díky porovnání vzhledu, chemie i geologie se vědci domnívají, že Ariel, Umbriel, Titania a Oberon skrývají uvnitř sladké, případně slané oceány vod.
"I to the world am like a drop of water
— NASA Solar System (@NASASolarSystem) May 4, 2023
That in the ocean seeks another drop..."
New NASA research suggests four of Uranus’ largest moons, some named for Shakespeare characters, likely contain an ocean layer between their cores and icy crusts. https://t.co/3Jj0FuTB49 pic.twitter.com/vZ7NRQcmxJ
Titania a Oberon by dokonce mohly mít vodu dostatečně teplou na to, aby se v ní potencionálně mohl nacházet alespoň mikrobiální život. A pomocí teleskopů bylo zjištěno, že na Ariel se ještě nedávno vnitřní materiál dostal na povrch – pravděpodobně z ledových sopek. Podobné útvary našli vědci i u Mirandy, což naznačuje, že i zde se nejspíše na chvíli nacházela voda v kapalném stavu. Jelikož je však měsíc příliš malý na to, aby dokázal dlouhodobě teplo udržet, nejspíše je již nyní zamrzlá. Teplo uvnitř měsíců však nemusí být jediným faktorem pro nezamrzání vody. Může to být i solí, čpavkem či amoniakem, jelikož ty způsobí, že se z vody stane nemrznoucí směs.
