Vítejte u dalšího dílu Stalo se, kde si připomínáme historické události. Dnes se vrátíme do roku 1762, kdy Kateřina Veliká svrhla vládu Petra III. a také si povíme něco o posledním letu raketoplánu Atlantis společnosti NASA, který uzavřel dlouholetou éru raketoplánů. Začneme u Kateřiny Veliké, která se stala ruskou císařovnou díky vzpouře, kterou vedla proti svému manželovi Petru III.
Kateřina Veliká se narodila jako Sofie Frederika Augusta 2. května 1729 v polském Štětíně (dříve Pomořansko v Pruském království). Když jí bylo 14 let, byla vybrána jako vhodná manželka pro Karla Ulricha, vévody z Holštýnska-Gottorpu. Byl to vnuk Petra Velikého a následník trůnu. Roku 1744 přijela podle britannica.com do Ruska, kde ji byl přidělen titul velkovévodkyně Kateřina Alexejevna a následující rok byla provdána za svého bratrance – Karla Ulricha. V manželství však nebyla Kateřina šťastná, manžel měl nespočet milenek a choval se dětinsky.
V této době vládla Rusku dcera Petra Velikého – císařovna Alžběta, která zemřela 5. ledna 1762 a na trůn tak nastoupil Karel Ulrich jako císař Petr III. Rusko tehdy válčilo společně s Rakouskem a Francií proti Prusku. Císař však neskrýval svůj obdiv k pruskému králi Fridrichovi II. a ve válce se tak otočil na druhou stranu. Kateřina v tu chvíli získala podporu armády, která byla proti rozhodnutí císaře a začala podnikat kroky k sesazení svého manžela. To se jí následně i podařilo a 9. července 1762 se nechala prohlásit na císařovnu. Petr III. abdikoval a o osm dní později byl zavražděn – pravděpodobně příznivci Kateřiny Veliké.
V září téhož roku byla Kateřina v Moskvě korunována jako ruská císařovna Kateřina II. Za 34 let její vlády se snažila o to, aby Rusko byl prosperující a mocný stát. Cílů však měla příliš, aby bylo možné je všechny splnit. Podařilo se jí založit mnoho nových měst a modernizovala Rusko po vzoru západní Evropy. Vysoké náklady celého státu však měly za následek vykořisťování nevolníků. Kateřina Veliká zemřela 17. listopadu 1796 po mrtvici.
A nyní se posuneme o několik století dopředu, a to až do roku 2011, kdy z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě odstartoval raketoplán Atlantis v rámci mise STS-135. Raketoplány od NASA byly podle space.com první kosmické lodě, které byly znovupoužitelné. První raketoplán Columbia odstartoval už v roce 1981 a další tři desetiletí jich proběhlo nespočet. Díky nim byla vybudována Mezinárodní vesmírná stanice, která funguje dodnes, vypuštěn Hubbleův teleskop, nebo vysláno mnoho sond a satelitů.
Poslední let byl proveden 8. července 2011. Posádku tvořili astronauti NASA Christopher J. Ferguson, Douglas G. Hurley, Sandra H. Magnus a Rex J. Walheim. Mise měla za úkol dorazit na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), kam dopravila zásoby na více jak jeden rok. Astronauti před odletem z ISS předali podle NASA posádce Expedice 28 americkou vlajku, která byla vyvěšena na prvním letu z roku 1981.
Vlajka byla během televizního přenosu umístěna do modulu Harmony, přes který byl raketoplán připojen a symbolicky čekala na další kosmickou loď, která se přes tento modul z americké půdy připojí. NASA již další program na výstavbu kosmických lodí nezapočala, a tak až do května roku 2020 létali astronauti na ISS za pomoci ruských raket Sojuz. Téměř desetiletou pauzu prolomila až společnost SpaceX, kdy Elon Musk začal spolupracovat s NASA a 31. května 2020 dorazila první posádka na ISS v kapsli Crew Dragon a připojila se k modulu Harmony. Raketoplán Atlantis je dodnes vystaven v Kennedyho vesmírném středisku v návštěvnickém centru.