U mnoha vynálezů předchází vojenské využití to civilní, ale v případě rádiových vln je to naopak. Idea zacílit jejich paprsek na určitý cíl se objevila téměř okamžitě s jejich příchodem. Kupříkladu slavný příběh o mimozemské invazi Válka světů z roku 1898 zobrazuje agresivní návštěvníky jako vysoké trojnožky, které vše pod sebou ničí právě pomocí energetického paprsku.
Takový vynález by měl pro jakoukoli armádu nesmírný význam. Společně s tím, jak se během a po první světové válce začalo rozvíjet letectvo, byl by takový paprsek neocenitelným pomocníkem, hlavně při obraně. Proto se do výzkumu pustila řada zvučných jmen.
Nejznámější z nich byl Nikola Tesla, který sveřepě tvrdil, že jeho „teleforce“ je plně funkční. Toto zařízení však nemělo pracovat na principu elektromagnetických vln, jejichž intenzita společně s vzdáleností rychle klesá, ale pomocí usměrněného proudu částic, které pomocí patnáctimetrové cívky čerpá z ionosféry. Toto tvrzení se mu však nepodařilo dovést do stavu, kdy by jej mohl demonstrovat armádě.
Jeho přesvědčení bylo však natolik neochvějné, že zavdalo mnoha konspiračním teoriím. Jedna z nich se týká tzv. Tunguzské události, kdy v roce 1908 došlo k mimořádně silnému výbuchu nad vzdálenou částí Sibiře. Přestože se podle oficiálních verzí přisuzuje dopadu asteroidu, nedostatek fyzických důkazů dává prostor konspiračním teoriím. Podle jedné z nich mělo jít o dopad právě Teslova paprsku smrti odraženého od ionosféry. Stejná příčina měla stát i za sérií nevysvětlitelných explozí, které zničily francouzskou válečnou loď odstavenou v suchém doku. V obou případech ale existuje pravděpodobnější vysvětlení a fakt, že Tesla byl stejně výstřední jako geniální a pro svůj marketing neváhal zneužít různé jiné situace.
Kdyby Longoria tolik nepřemýšlel nad válčením, ale vařením, mohl z něj být miliardář.
Výzkum paprsků smrti měl další zajímavou reminiscenci v přestávce mezi válkami. Španělský vědec Antonio Longoria tvrdil, že se mu podařilo vynalézt paprsek smrti a je s ním schopen „ zabít myš uzavřenou v tlustostěnné kovové komoře“. Zní to docela jako popis mikrovlnné trouby, která byla světu odhalena o více než dekádu později. Kdyby Longoria tolik nepřemýšlel nad válčením, ale vařením, mohl z něj být miliardář.
Druhá světová válka
Další rozvoj přinesla druhá světová válka, v níž se válčící strany snažily přijít se zbraní, která by změnila poměr sil na bojišti. Takzvaná „Wunderwaffe“, zázračná zbraň, jak o ní přemýšleli Němci, se nakonec zhmotnila ve výbuchu první atomové bomby, ale myslelo se i na paprsky smrti.
Během druhé světové války měli Němci nejméně dva projekty. První projekt vedený Ernstem Schieboldem se týkal urychlovače částic s řiditelným svazkem beryliových tyčí procházejících vertikální osou. Druhý vyvinul Rolf Widerøe a měl využívat fyziky plazmatu. A Japonci se snažili vyvinout něco, čemu říkali „Ku-Go“, což byly mikrovlny produkované velkým magnetronem. Kdyby přišli na to, jak přinutit protivníka vlézt do velké plechové krabice, snad by měly jejich „mikrovlny smrti“ šanci na úspěch.
Přestože německé objevy skončily v rukou americké armády, žádný z nich se nepodařilo dotáhnout do praxe. V roce 1957 vyšel v novinách New York Times seznam vynálezů, které armáda hledá a je ochotna je finančně odměnit. Právě takový paprsek je zde výslovně jmenován a tehdejší velení armády mělo dokonce jasno, jak ho případně použít. Měl zabránit tomu, kdyby se Severokorejci nebo Číňané rozhodli pro masivní útok na hranici v násobné přesile.
Současnost?
Jakmile se v 19. století začaly vést přesnější vojenské záznamy, bylo spočteno, že nejvíce lidských ztrát působí dělostřelectvo. I přes ohromný rozmach techniky zůstala tato statistika stejná i v průběhu 20. století. A první čtvrtina našeho věku ukazuje, že teto tragická statistika zůstane beze změny.
Paprsky smrti se však svým způsobem dokázaly na bojišti prosadit, i když ne takovým způsobem, jak se původně plánovalo. Laser slouží pro navádění bomb a poslední objevy jej umožňují zmenšit natolik, že funguje jako ochrana stíhacích letounů před řízenými střelami nebo k sestřelování dronů. Z paprsků smrti, jejichž výzkum skončil ve slepé uličce, se tak svým způsobem staly „paprsky života“.
