Kolem Saturnu obíhá na desítky měsíců. Mezi nejznámější patří Titan a Enceladus, ale i ty méně známe jsou vědci prozkoumávány. Patří mezi ně i jeden z nejmenších měsíců Saturnu – Mimas, o kterém vědci v nejnovější studii tvrdí, že se uvnitř nachází globální oceán. Mimas byl objeven už v roce 1789 astronomem Williamem Herschelem a když jej v roce 1980 minuly sondy Voyager, uviděly jeho obrovský kráter, který má průměr 130 km. Díky tomu dostal podle NASA i druhé pojmenování – Hvězda smrti. Připomíná totiž přesně tu z Hvězdných válek.
Původně se mělo za to, že je tvořen pouze z ledu – vše ale změnila sonda Cassiny, která jej studovala společně s dalšími Saturnovými měsíci mezi lety 2004 až 2017. Mimas je od planety vzdálen jen přibližně 186 000 kilometrů a oběhne jej za 22 hodin a 36 minut. Je slapově uzavřen, což znamená, že je natočen k planetě stále jen jednou stranou – stejně jako náš Měsíc. Data ze sondy Cassiny ukázala, že jeho rotaci a pohyb způsobuje buďto skalnaté jádro, nebo podpovrchový oceán.
Vědecký tým však zjistil, že vývoj jeho oběžné dráhy naznačuje, že ji formoval vnitřní oceán. „Tento objev přidává Mimas do exkluzivního klubu měsíců s vnitřními oceány, včetně Enceladu a Europy, ale s jedinečným rozdílem: jeho oceán je pozoruhodně mladý, odhadovaný na pouhých 5 až 15 milionů let,“ uvedl podle CNN spoluautor studie Dr. Nick Cooper. Stáří oceánu tým určil na základě gravitační síly, kterou na něj Saturn působí.
Saturn’s moon Mimas may be hiding a vast global ocean under its ice Mimas, the smallest of Saturn’s seven major moons, may be hiding a vast global ocean beneath its icy shell. https://t.co/Ml99AhwKTt
— New Scientist (@newscientist) February 7, 2024
Vědci se domnívají, že oceán je ukryt 20 až 30 km pod povrchem měsíce. Nález vodního oceánu u měsíce, který se považoval za neaktivní, vědce usvědčilo v tom, že se skryté oceány, které by mohly být schopné hostit život, mohou nacházet prakticky kdekoliv. „Pokud Mimas skrývá globální oceán, znamená to, že kapalná voda může ležet téměř kdekoliv,“ uvedl hlavní autor studie Dr. Valéry Lainey.
