Už od svého počátku je objevování a dobývání vesmíru svázáno s agenturami podporované vládami. To poskytuje stabilní přísun finančních prostředků a tolik požadovanou stabilitu. Až v poslední době se prosazuje model, kdy se některých operací účastní soukromé společnosti, ale ani ty se neobejdou bez spolupráce s NASA, pokud chtějí zvládnou více krátké skoky k hranici atmosféry.
To však podle kritiků může způsobovat také značnou rigiditu takto spravované struktury, kterou navíc posiluje fakt, že příspěvky od státu mají tendenci spíše klesat a „zlatá šedesátá“, kdy vesmírné závody běžely na maximum, se jen tak nevrátí. Co to tedy udělat od začátku jinak?
O peníze jde až v první řadě
Zatímco navenek vypadal projekt revolučně tím, že jako první dostane lidi na jinou planetu, ve skutečnosti ještě odvážnější tvrzení přišlo ohledně toho, odkud vzít peníze. Rigidní tok peněz se státních rozpočtů měla nahradit kombinace něčeho, co sice není tak stálé, ale má mnohem větší potenciál.
Crowdfunding neboli komunitní financování je něco, co si spojíte s portály jako je Kickstarter nebo Indiegogo. Obvykle se používá k vývoji elektroniky a jiných gadgetů, kdy se můžete s ostatními pomocí kampaně složit na vývoj a výrobu přístroje, který pak za určitý finanční příspěvek dostanete mezi prvními. Jak ale sami víte, spíše než investice je to hazardní hra, protože plány z mnoha nejrůznějších důvodů často zkrachují.
Sponzoring a dárcovství není nic nového, ale pokud by se plán podařilo realizovat, nebo alespoň některé jeho fáze, byla by celoplanetární pozornost pro nejrůznější marketingová oddělení jako pověstný bonbon pro vosy. Dary od běžných lidí by měly také svou váhu, ale hlavně se počítalo s tím, že se zapojí ti nejbohatší lidé planety, kteří by samozřejmě chtěli něco na oplátku. Zní to šíleně, ale když se podíváte na Elona Muska, Jeffa Bezose, Richarda Bransona a mnohé další, zjistíte, že ti nejbohatší mají pro cesty do vesmíru a jeho dobývání nepopiratelnou slabost.
Naprosto nejodvážnější pak byla myšlenka financovat projekt prodejem autorských práv. Vše totiž mělo být v pozdějších fázích koncipováno jako reality show – od výběru posádky, až po její samotnou cestu. Zní to nepravděpodobně, ale když si představíte, jaké peníze se točí okolo práv na špičkový sport, jakou má cenu současný trh streamovacích platforem, pak by „první a jediná show“ svého druhu mohla značně vydělat.
Jakkoli finančně zajímavě tyto plány znějí, nepodařilo se je naplnit ani z jednoho procenta. Zakladatelé projektu plánovali, že první cestu uskuteční za 6 miliard dolarů. Podle některých kritiků je toto číslo hrubě podceněné, a to dokonce až o řád. Pravdu se však nikdy nedozvíme, protože projekt po osmi letech nepřekvapivě zkrachoval, přičemž neměl vybrat ani jeden celý milion amerických dolarů.
Neustále ve skluzu
Rok 2023 přinesl řadu nových a vzrušujících poznatků, a to i těch, které se dotýkají sousední planety. Pilně zde pracují robotická vozítka a nad jejich hlavami se prohání vrtulník, jen ti lidé nějak chybí. Přitom podle originálního návrhu, který je nyní dostupný už jen ve webovém archivu, měl být právě rok 2023 tím vrcholem, kdy by první skupina kolonistů přistávala u základny, kterou předtím částečně postavili roboti.
Podle původního plánu měl být rok 2024 termínem, kdy by se lety na Mars staly rutinní záležitostí.
Letošek pak měl být rokem, kdy se ze všeho stane nudná rutina. Měla odstartovat druhá skupina, která by přistála za rok a tak dále, až by na konci dekády dosáhla populace Marsu zhruba dvou desítek osadníků.
Ze všech plánů se však podařily uskutečnit pouze první dva dílčí kroky: zúžení okruhu potenciálních kandidátů na zhruba stovku a také provedení studií pro přistávací modul a komunikační satelit. Vše ostatní se zhruba po dvouletých skocích odkládalo do budoucnosti, až byly plány oproti původnímu návrhu o dekádu posunuté.
Fake It Till You Make It
Při této retrospektivě je jasné, že jinak než neúspěšným koncem projekt skončit nemohl. Ačkoli se po něm nezachovalo víc než nákresy, plány a odvážné myšlenky, přesto svým způsobem ovlivnil náš svět, a to možná více, než bychom si připouštěli.
Ukázal, že pomocí agresivního marketingu a sebevědomého tvrzení o „dosažitelnosti nedosažitelného“ lze získat značnou pozornost a z ní plynoucí finance. Asi nejlépe tento přístup ztělesňuje kauza firmy Teranos a osud Elizabeth Holmesové, kteří na rozdíl od cest do dalekého vesmíru slibovali pečlivé zkoumání lidské krve, kdy by z jedné kapky mohli diagnostikovat řadu nejrůznějších nemocí za zlomek ceny oproti současným metodám.
Na rozdíl od projektu Mars One se v Theranosu dostali do fáze úspěšného výběru peněz od velkých investorů, díky čemuž hodnota firmy postupně dosáhla až na 9 miliard dolarů. Ačkoli přesný průběh a okolnosti budou vždy zahaleny tajemstvím, Holmesová a nejspíše i Bas Lansdorp, zakladatel Mars One, po celou dobu běhu svých společností opravdu doufali, že jim vybrané peníze umožní realizovat jejich záměr.
Zatímco Holmesová putovala na 11 let do vězení, Lansdorp 15. ledna 2019 u Občanského soudu města Basileje realizoval úpadek společnosti, čímž ji podle platných zákonů zrušil. O jeho dalším osudu není nic známo.
