V dnešním díle o bizarních fobiích se zaměříme na Ergofobii – strachu z práce. Možná zní tato fobie trochu vtipně a s nadsázkou bychom našli kolem sebe několik lidí, kterým bychom fobii diagnostikovali, ale realita je trochu jiná. Tato fobie totiž nemá nic společného s leností, ale jedná se o iracionální strach z práce, který vyvolává úzkosti.
Jaké jsou příčiny ergofobie?
Tato specifická fobie je úzce spjata s negativními a traumatickými událostmi. Jak uvádí choosingtherapy.com, lidé trpící touto fobií pravděpodobně zažili negativní událost na pracovišti, která je vyděsila a způsobila u nich rozvoj fobie. Může se jednat o veřejné ztrapnění od nadřízeného nebo spolupracovníka. Další traumatickou událostí může být chyba, kterou dotyčný udělal a k ní byla nepřiměřená reakce okolí, která vedla k emocionálnímu vypětí. Může se jednat ale i obtěžování v práci nebo násilnické sklony od vedoucího.
Ergofobie může vzniknout například i z OCD (obsedantně-kompulzivní porucha), kdy dotyčný musí určité úkony opakovat, nebo je vypracovat k dokonalosti. Tyto stavy pak mohou vést ke stresu a úzkostem a následně dojde k vyhýbání se práci. Stejně tak může fobie vzniknout v rámci posttraumatické stresové poruchy.
Jak se fobie projevuje?
Příznaky se u každého jedince velmi liší, většinou se ale ergofobie projevuje strachem už jen z pomyšlení na cestu do práce. Nemocný se většinou potí, třese, má rychlý srdeční tep, sucho v ústech a má potíže se soustředit. Podle mentalhealth.com se postupně úzkosti zhoršují, až osoba není schopna dojít do práce.
Strach může vést k dlouhodobé pracovní neschopnosti, ztrátě zaměstnání a neschopnost si najít jiné. To vede k dalším problémům, jako jsou sociální postavení a finanční problémy. Lidé s touto fobií se následně vyhýbají i svým blízkým, protože se chtějí vyhnout dotazům ohledně práce.
Léčba je důležitá
Diagnostikovat tuto nemoc je velmi důležité, jelikož se velmi lehce může zaměnit s odporem k práci, což není to stejné. Při léčbě jsou nejúčinnější nejrůznější typy terapií, které na fobie zabírají nejlépe. Nejčastěji se pak využívá expoziční terapie, kdy je pacient postupně vystavován situacím, které u něj vyvolávají pocity úzkosti.
Další možnou terapií je kognitivně-behaviorální terapie, u které se pacient snaží vyrovnávat se s negativními myšlenkami, které u něj vyvolávají úzkost a strach. Negativní myšlenky se psycholog postupně snaží zmírnit a utvořit ze vzpomínek neutrální pocity. Pokud je potřeba, mohou při léčbě pomoci – zejména ze začátku léčby – antidepresiva a beta-blokátory.
