Existuje velké množství fobií, které více nebo méně zasahují do života. Ta, o které si povíme dnes, ale ovlivňuje postiženého člověka tak, že jej může ohrozit na životě. Jídlo je nezbytné pro naše zdraví a fungování celého těla. Co když se ale jídla bojíte tak, že nemůžete pozřít ani sousto? Lidé trpící cibofobií se s touto realitou musí poprat každý den.
Nejedná se o poruchu příjmu potravy
Cibofobie je extrémní strach z potravin, případně i pití. Podle verywellhealth.com se může jednat pouze o určité potraviny nebo nápoje, ale také může jít o kompletní strach z jakéhokoliv jídla a pití. Často se tak tato fobie zaměňuje s poruchami příjmu potravy, zejména pak s anorexií.
Ačkoliv u obou nemocí jde o to, že postižený nejí, jedná se o rozdílné vnímání. U anorexie se člověk bojí jíst proto, aby nepřibral na váze, u cibofobie se člověk bojí jídla samotného. Proto se jedná o fobii, a ne o poruchu přijmu potravy.
Jak se fobie projevuje?
Ať už se postižený bojí jen určitého druhu potravin, nebo jakéhokoliv jídla, základem bude se mu vyhnout. Při kontaktu s jídlem zažívají lidé s touto fobií úzkostné stavy, které mohou přejít až v panickou ataku. Dalšími příznaky jsou žaludeční nevolnost, tlak na hrudi, suchá ústa, nadměrné pocení, zvracení, nevolnost a bušení srdce.
Nejběžněji se fobie podle healthline.com projevuje u potravin, které mají krátkou trvanlivost, jako je mléko, maso, ovoce a zelenina. Nemocní nabydou dojmu, že je jídlo zkažené a bojí se jej sníst. Strach také může pocházet z nedostatečně uvařených potravin. Osoby bojící se nedovařeného jídla pak nemohou jíst nic, co nepřipravily samy a své jídlo neúměrně převařují, až spalují.
Jaká je léčba?
Diagnostika cibofobie je velmi důležitá, jelikož je nejdříve potřeba vyřadit poruchy příjmu potravy. Fobie narušuje každodenní život a může nemocné ohrozit na životě. Navíc se fobie může neustále zhoršovat a vést k osamělosti a depresi.
Lékaři jako léčbu nejčastěji podle verywellmind.com využívají psychoterapie. Nejúspěšnější je kognitivně-behaviorální terapie a expoziční terapie, při které se nemocný postupně vystavuje strachu a tím se následně pomalu odbourává. Pomůckou mohou být i léky – většinou antidepresiva, která zmírní úzkostné stavy na počátku léčby.
