Dětství a dospívání jsem strávil v Ostravě. Kombinace rázovitého průmyslového města a divokých let nabízí nespočet pozoruhodných příběhů, mezi nimi například časté smogové situace. Město na několik dnů nebo týdnů zahalil mix vzdušné vlhkosti a nejrůznějšího znečištění. To v Ostravě po dlouhá desetiletí patřilo k místnímu koloritu, ale až koncem století se začalo řešit, že to pro život není to správné ořechové. Na autobusech a tramvajích byly umístěny výstražné tabulky, televize hlásily aktuální koncentrace nejrůznějších oxidů a polétavého prachu a v těch nejhorších okamžicích se přistupovalo i k regulaci průmyslu. A jako opatření na ochranu veřejnosti se přijímalo doporučení pro školní kolektivy a rodiče dětí, aby všichni zůstali raději doma, což mi nejednou zkazilo program.
Tuto vzpomínku kupodivu nevyvolaly všudypřítomné zprávy o „lockdownech“ a dalších omezeních spojených s pandemií, ale zdánlivě banální zprávička NASA o odložení vesmírné vycházky dvojice astronautů. Důvod? ISS je na kolizním kurzu s vesmírným odpadem a i když je jeho srážka s kosmonautem ve skafandru velice málo pravděpodobná, výsledek by mohl být fatální.
Takové problémy řeší posádky na oběžné dráze poměrně často, je to pro ně prakticky taková rutina jako smog v čínských nebo indických městech. A důvod? Lidé se ve vesmíru chovají jako na své domovské planetě. Vrší za sebou hory odpadků a zplodin a doufají, že se problém vyřeší sám od sebe. Smog má vítr odnést nad moře (nebo alespoň nad sousední stát) a zbytky družic by měla za nulové náklady vyřešit gravitace v kombinaci s třením v zemské atmosféře.
Obojí tak nějak funguje, ale jen dočasně. Po určité době problém přeroste únosnou mez a musí se začít řešit. A to jsme zatím v situaci, kdy vesmír patřil jen několika státům a vědcům – až z něj bude prostor pro komerční činnost, jak mnozí plánují a další už na tom pilně pracují, máme se na co těšit. Obvykle se ale problémy tohoto rázu začnou řešit až potom, když někdo zemře.
