Webbův teleskop a mikrometeroidy. Co vědci dělají pro co nejmenší počet srážek?

Webbův teleskop a mikrometeroidy. Co vědci dělají pro co nejmenší počet srážek?
Fotografie: NASA
  • Po dobu, co je teleskop ve vesmíru, vědci zaznamenali přes 20 zásahů mikrometeroidem
  • Největší zásah do zrcadlového segmentu nastal minulý rok v květnu
  • Vědci určili takzvané „mikrometeroidní vyhýbací zóny“, kdy bude teleskop natočen pro co nejmenší pravděpodobnost střetu

Vesmírný teleskop Jamese Webba se nachází od Země 1,5 milionu kilometrů. Je tedy jasné, že s aktuálními technologiemi není možné do tohoto místa vyslat posádku, která by přístroj opravila/renovovala. Lagrangeův bod 2 se nachází mezi Zemí a Sluncem, kde teleskop nepotřebuje téměř žádnou energii, aby se v tomto místě udržel. Kolem Slunce obíhá nespočet mikrometeoridů, které není možné sledovat vzhledem k jejich velikosti i počtu. Ale právě ty mohou představovat pro teleskop nebezpečí.

Doposud největší zásah mikrometeoridem dostal Webbův teleskop minulý rok v květnu, kdy jej trefil do jednoho z 18 zrcadlových segmentů. To se však stalo ještě před uvedením do plného provozu, kdy se zrcadla i přístroje ještě nastavovaly. Doposud inženýři starající se o teleskop zaznamenali přes 20 zásahů, a proto některé mise upravují tak, aby byl teleskop těmto setkání co nejméně vystavován.


I když se s nárazy mikrometeoridů počítalo již při výstavbě, každý náraz může ovlivnit jeho doposud perfektní pozorování vesmíru. Vědci však chtějí, aby takto kvalitní snímky teleskop poskytoval dalších 20 let, identifikovali proto takzvané „mikrometeroidní vyhýbací zóny“, kdy bude teleskop natočen tak, aby se co nejvíce eliminovala možnost střetu. „Chceme, aby obrázky mlhoviny Carina vypadaly stejně krásně i za 20 let,“ řekl pro space.com manažer optického teleskopu Lee Feinberg.

K vyhýbání pomáhají počítačové simulace

Na začátku plánování Webbova teleskopu pracovníci simulovali dopady mikrometeoridů na segmenty zrcadel. Bohužel však nebylo možné dostat mikročástice na takovou rychlost, jakou prolétají ve Sluneční soustavě, simulace tak přinesla pouze přibližnou odpověď na to, jaký zásah teleskopu neuškodí. Jelikož postavení Webbova teleskopu trvalo desítky let, mají nyní vědci možnost pomocí počítačových modelů simulovat, jak se v naší Sluneční soustavě chovají i ty nejmenší úlomky z asteroidů a komet a na základě toho poté plánovat vědecká pozorování.

Diskuze ke článku
V diskuzi zatím nejsou žádné příspěvky. Přidejte svůj názor jako první.
Přidat názor

Nejživější diskuze