Plány Elona Muska jsou mnohdy na hranici toho, co považujeme za možné, nebo hodně za ní. Když prvně ohlašoval pokrytí Země relativně levným satelitním internetem, až do startu většího počtu satelitů tomu nikdo nevěnoval pozornost. Spuštění objednávek pro běžné zákazníky, a to včetně těch českých, však zvýšilo zájem o celý systém, nicméně jsou slyšet i negativní ohlasy, které pocházejí hlavně z vědecké oblasti.
1. Na oběžné dráze je už tak těsno
První připomínka asi napadne každého. I když se různé oběžné dráhy kolem Země mohou zdát jako ohromný prostor, jednotlivé projekty si zde začínají vadit. Nejde totiž jen o aktuálně funkční družice, ale i ty staré, případně zbytky po nejrůznějších srážkách. Trochu to připomíná myšlenkové pohody z éry začátku průmyslové revoluce: už tehdy bylo jasné, že vypouštění zplodin není moc dobré, ale počítalo se, že se rozptýlí v atmosféře, která si s nimi přirozenými postupy poradí. Což se nestalo, stejně jako vesmírný odpad neshoří v atmosféře tak rychle, jak by bylo potřeba.
První problémy už stačily přerůst v mezinárodní incident. Na výtky Číny reaguje Musk již zmiňovanou velikostí vesmíru a snahou o koordinaci vesmírného provozu. To možná může platit, dokud budou všechny satelity funkční. Snad se to té doby podaří uskutečnit další z odvážných projektů SpaceX.
2. Do vesmíru nepůjde vidět
Světelné znečištění je problém jak pro lidi a přírodu, tak i astronomy. Ti se kvůli mnoha zdrojům umělého světla musejí stěhovat do odlehlých částí světa a ani to už nestačí, a tak vědci musejí spoléhat na drahé a složité teleskopy ve vesmíru. Podle simulace kanadských astrofyziků by mohly satelity Starlinku tvořit až 15 % světla, které pozorujeme na noční obloze.
To už je hodnota, při které se výrazně sníží schopnost vidět ze Země malé objekty, jako jsou blížící se komety nebo asteroidy, které by mohly na Zemi napáchat velké škody. Na jednu stranu tak vědci zkoumají, jak podobná tělesa odklonit, na druhou stranu se připravujeme o možnost včas je detekovat. Studie rovněž uvádí, že přenos datových paketů poznamená i schopnosti radioastronomie. Obří investice do takovýchto zařízení by mohly přijít vniveč.
3. Životní prostředí je v nebezpečí
Poslední bod souvisí s prvním. Předpokládá se, že jakmile satelity doslouží, bezpečně shoří v atmosféře. Slovo „bezpečně“ je však zavádějící. Lidé se nemusejí bát, že jim družice spadne na zahradu, ale vědce znepokojuje něco úplně jiného.
Při hoření převážně hliníkového těla se totiž uvolní nejrůznější chemické sloučeniny. Podle článku na space.com se někteří vědci obávají, že by to mohlo narušit ozónovou vrstvu. Kyslík s třemi molekulami namísto základních dvou je totiž vysoce nestabilní. Jak ukazují zkušenosti z nepříliš vzdálené historie, negativní vliv na něj mohou mít zdánlivě neškodné chemikálie i v minimálním množství. Problémem se znečištěním vzniklým při hoření „vesmírného odpadu“ se zatím nikdo blíže nezabýval, protože se to považovalo za marginální. To se však může rychle změnit.
