Na začátku dubna uplyne již 151 let od narození profesora MUDr. Jana Janského, který se nesmazatelně zapsal do dějin medicíny svou klasifikací krevních skupin. Tajemství krve však proslulý psychiatr odhalil náhodou…
Ne nadarmo se o krvi hovoří jako o nejvzácnější tekutině. Tvoří přibližně 8 % hmotnosti těla, což u dospělé osoby odpovídá v průměru 5–6 litrům. Pokud člověk přijde o více než 40 % krve, jde již o život ohrožující stav. První úspěšná transfuze lidské krve se uskutečnila na začátku 19. století pod vedením lékaře Jamese Blundella. Aby však mohly být krevní transfúze bezpečné a nehrozilo riziko hemolytické reakce, která může zapříčinit smrt příjemce cizí krve, byl zásadní objev krevních skupin – tedy zjištění, kdo komu může krev darovat. A právě zde sehrál důležitou roli český psychiatr Jan Janský.
Hledal v krvi příčinu psychiatrických onemocnění
„Mohou mít různé psychické nemoci a srážení krve nějakou souvislost?“ ptal se mladý psychiatr Jan Janský sám sebe a ta myšlenka se mu nepřestávala honit hlavou. Ve své docentské práci se chtěl zaobírat něčím novým, co ještě nebylo probádáno – a napadlo ho hledat příčinu duševních nemocí v krvi. Přitom učinil jeden ze zásadních objevů medicíny…
Na svět přišel Jan Janský 3. dubna roku 1873 na Smíchově. Nepocházel z rodiny, která by měla k medicíně blízko. Dědeček založil obchod s mýdlem a otec Jana Janského jej následně rozšířil na tovární výrobu. Mladého Jana to však táhlo ke zdravotnictví. Po promoci na lékařské fakultě pražské univerzity se původně chtěl zaměřit na chirurgii, ale protože nesehnal vhodné místo, osud jej zavál do oboru psychiatrie.
Naštěstí se dobře oženil, vzal si dceru významného smíchovského stavitele, proto si mohl díky své movité manželce dovolit financovat své bádání. Jeho habilitační práce „Haematologická studie u psychotiků“ uveřejněná v roce 1907 nakonec skončila neúspěchem: Žádnou souvislost mezi srážením krve a duševními nemocemi během dlouhého výzkumu Janský neobjevil. Zato však přinesl světu důležité zjištění.
Janského plaketa je významným oceněním dobrovolných dárců
Někdy se o Janském hovoří jako o „objeviteli krevních skupin“. Není to ovšem zcela přesné tvrzení. Již v roce 1901 rakouský nositel Nobelovy ceny Karl Landsteiner poukázal na existenci krevních skupin. Janský však při svém výzkumu klasifikoval čtyři skupiny krve označené římskými čísly I-IV podle vzájemných reakcí. Dnes se můžete nejčastěji setkat s označením skupin A, B, AB a 0.
Uznávaný psychiatr, který byl prý společenský muž, sportovec a milovník dostihů, zemřel v roce 1921, tedy v pouhých 48 letech. Osudnou se Janskému stala angina pectoris. Jeho studie znamenala velký posun, který přispěl k rozvoji oboru hematologie. Podle profesora MUDr. Jana Janského jsou dodnes pojmenována ocenění, které udílí Český červený kříž dobrovolným dárcům krve, ale i bezpříspěvkovým dárcům krevní plazmy.
U středoevropanů vede „áčko“
Ve střední Evropě se nejčastěji vyskytuje krevní skupina A, kterou má 40 až 44 procent populace. Druhou nejpočetněji zastoupenou skupinou je 0. Následuje skupina B a nejvzácnější je AB, kterou má okolo 8 % lidí. Tato skupina zase může přijímat erytrocyty jakékoliv jiné skupiny. Kromě krevních skupin se u krve určuje také takzvaný Rh-faktor, tedy přítomnost antigenu označovaného písmenem D. Pokud je na červených krvinkách přítomný (což je u přibližně 85 % lidí), označuje se jako Rh+, v případě absence naopak Rh-. Celkem tedy existuje 8 typů krevní skupiny: A+, A-, B+, B-, AB+, AB-, 0+ a 0-.
Při dárcovství krevní plazmy nehrají skupiny roli
U dárcovství krve je krevní skupina stěžejní a je důležité přijít darovat zejména ve chvíli, kdy transfúzní stanice vyzve konkrétního dárce, protože potřebuje krev určité krevní skupiny. Nejvýznamnější je skupina 0- (tedy negativní), jelikož její majitelé jsou univerzálními dárci, od nichž mohou přijímat krev lidé se všemi ostatními krevními skupinami. „Jedinečnou krevní skupinu 0 jsem zdědila po mamince, proto chodím pravidelně darovat krev, abych pomohla těm, kdo to potřebují,“ říká devětadvacetiletá Míša Šmídová z Plzně, která navíc začala darovat i krevní plazmu, což je nejobjemnější složka krve. Jedná se o stěžejní a nenahraditelnou surovinu pro výrobu léků, jež pomáhají zachraňovat a zkvalitňovat životy mnoha nemocných. Oproti dárcovství krve však u dárcovství plazmy na krevní skupině nezáleží. „Například faktory srážlivosti krve obsažené v plazmě, které jsou klíčovou složkou pro následnou výrobu léků, vůbec s krevní skupinou nesouvisejí,“ potvrzuje MUDr. Miroslav Šuta, lékař plasmaferetického centra Amber Plasma.
Možná se i vy můžete stát dárcem
„Podmínky darování krve i plazmy jsou podobné, stanovuje je odborná lékařská společnost. Může darovat každý zdravý člověk mezi 18. a 60. rokem věku, po 60. roce věku mohou pokračovat dárci, kteří už darují, až do 65 let. Dárce by měl vážit minimálně 50 kg, zároveň však nepřesáhnout 150 kg. Současně by měl být zdravý,“ uvádí MUDr. Šuta z centra Amber Plasma. Vhodnost člověka pro dárcovství krve či plazmy posoudí individuálně lékař na transfúzní stanici, respektive v plazmaferetickém centru.
Jak probíhá odběr?
Pokud vás lékař shledá jako vhodného dárce krve, čeká vás samotný odběr. „Když přijdete na transfúzní oddělení, nejprve vyplníte dotazník, podle kterého se následně řídíme. Jsou v něm uvedeny různé otázky ohledně zdravotního stavu, jaké léky užíváte, nebo jestli jste pobýval někde v zahraničí, protože i to může být svým způsobem limitující. Potom dárci změříme tlak, teplotu, zjistíme krevní obraz a provedeme základní lékařské vyšetření, kde zjistíme aktuální zdravotní stav,“ uvádí MUDr. Jana Zítková, lékařka plasmaferetického centra Amber Plasma. Zároveň dodává, že dárce by neměl přijít nalačno, ale trošku najezený, avšak dietně. Také je důležité, aby byl hodně napitý a odpočatý.
„U plné krve se odebírá 450 ml během přibližně 10 minut a dárce po chvilce odpočinku může odejít. Jestliže jde o odběr plazmy, odebírá se přes separátor, který odděluje plazmu od dalších složek krve. Odběr proto trvá 45 minut až hodinu a dle váhy odebíráme v rozmezí od 650 ml do 890 ml plazmy. Na druhou stranu se však jedná o menší zátěž pro tělo, protože plazma se obnovuje během 48 hodin,“ vysvětluje MUDr. Zítková. Plazmu proto lze darovat každých čtrnáct dní, zatímco plnou krev mohou muži darovat pětkrát v průběhu 12 měsíců a ženy čtyřikrát během 12 měsíců, jelikož mají méně železa.
Na závěr je třeba dodat, že krev ani plazmu dosud nelze vyrobit uměle – navzdory obrovskému pokroku medicíny, ke kterému došlo od dob působení profesora Janského. Proto pacienti stále zůstávají odkázáni na dobrovolné dárce a jejich dobré srdce.
