Vítejte u dalšího dílu seriálu o fobiích, které nejsou zcela běžné. Venku už začíná být chladno a na chlad se dnes také zaměříme. O frigofobii jste možná ještě nikdy neslyšeli – jedná se o iracionální strach z chladu nebo obecně nízkých teplot. Taková fobie může být v našich zeměpisných šířkách docela velkým problémem a je potřeba ji co nejdříve řešit.
Co je to frigofobie?
Lidé s frigofobií zažívají nadměrný strach z chladu a nízkých teplot. Bojí se vystavení nízkým teplotám a záměrně se těmto situacím vyhýbají. Už jen z pomyšlení, že by se ocitli v chladu, mají iracionální myšlenky, že by mohli zemřít. Tento strach vyvolává úzkosti, stres, rychlý srdeční tep, dušnost, hyperventilaci a až záchvat paniky.
Podle drlogy.com tato fobie velmi narušuje běžný život a způsobuje vyhýbavé chování, uzavřenost a sociální izolaci. Osoba trpící frigofobií se bojí vyjít ven, aby se neocitla v chladu a nebyla jí zima, zejména v chladnějších měsících. Fobie je ovlivňuje ale i v létě, kdy nejsou schopni jít do míst, kde může být chlad. Může se jednat o klimatizované prostory, kde dotyčný nemůže ovlivnit teplotu, nebo o návštěvu míst, kde je chladněji – hory, jeskyně, hokejové haly, podzemní chodby apod.
Jak fobie vznikne?
Nejčastěji fobie vznikne po traumatickém zážitku, kdy dotyčný zažije nepříjemnou situaci související s chladným počasím nebo chladem obecně. Nejčastěji se může jednat například o ztracení v lese či v horách nebo nepříjemné zážitky, které dotyčný zažil při chladném počasí. Podle tranceformpsychology.com může fobii osoba převzít i od člena rodiny nebo blízké osoby.
Nejdříve se dotyčný může vyhýbat pouze chladnému počasí, ale pokud se fobie neřeší, neustále se rozšiřuje a lidé zažívají čím dál větší strach. Aby nebyli vystaveni situacím, kterých se obávají, začnou se postupně vyhýbat všem venkovním aktivitám, až nakonec prakticky nejsou schopni vycházet ven z bytu. Osamělost a bezmoc vedou k narušení vztahů s blízkými a až k depresím.
Jak fobii léčit?
Léčba fobií je prakticky ve všech případech stejná – nejvíce pomáhají terapie. Ze začátku mohou být předepsány také léky, aby pacient nebyl v takové úzkosti a napětí. Nejvíce je využívána expoziční terapie, při níž je pacient postupně vystavován situacím, ve kterých se cítí nekomfortně, a společně s lékařem se snaží tyto pocity změnit na neutrální.
Kognitivně-behaviorální terapie je také hojně využívána. V tomto případě pacient lékaři popíše svůj strach a myšlenky, které jsou se strachem spjaty, a následně se je snaží společně zpochybnit a zmírnit tak strach a úzkost z určitých situací.
