Kosmická loď Juno od NASA obíhá kolem Jupiteru již přes šest let a při jeho průletech se setkává i s jeho měsíci, které jsou také v zájmu vědců – zejména z důvodu, že Jupiterovi měsíce mohou obsahovat život. Měsíce Europa a Ganymede byly zájmem astrobiologů z důvodu jejich oceánů, které se nacházejí kilometry pod ledovou krustou. Nyní se zaměřili i na měsíc Io, který je nejvulkaničtějším místem v naší Sluneční soustavě. Z toho důvodu bylo toto místo dlouho považováno za nemožné života, nyní ale vědci obracejí.
Sonda Juno proletěla kolem Io ve vzdálenosti 80 000 km a postupně se dle bigthink.com přiblíží až na vzdálenost 1 500 km. Informace o tomto měsíci jsou staré již více jak 20 let, kdy sonda Galileo kolem něj prolétala a zjistila, že je jeho povrch pokrytý lávovými proudy. Simulace provedené nedávno však naznačují, že slapové zahřívání Io udržuje magma pod povrchem. Některé erupce však vyvrhují lávu stovky kilometrů nad měsíc.
Hot, volcanic Io (Jupiter's moon) was largely dismissed as a possible abode for life. But that might be about to change as NASA's Juno spacecraft keeps providing data about the "pizza moon." https://t.co/z2iUDa2j6E
— Big Think (@bigthink) January 13, 2023
Průměrná teplota jeho povrchu se pohybuje okolo -130 °C, kolem sopek však teplota dosahuje až 1 600 °C, láva tak zůstává v tekutém stavu. Sopečnými výbuchy se měsíc neustále přetváří a na jeho povrchu tak nelze vidět žádné impaktní krátery. Předpokládá se, že při vzniku měsíce Io byla na jeho povrchu voda, jako je tomu u Europy nebo Ganymede, a to mohlo vést ke vzniku života. Kvůli slapovému jevu Jupiteru se však měsíc postupně zahříval, docházelo k odpařování vody, až se stal jeho povrch neobyvatelným.
Pod povrchem
Povrch Io je neobyvatelný, jak je to ale pod jeho povrchem? Vědci se domnívají, že by se tam stále mohla voda a uhlík nacházet. Nejpravděpodobněji se zde však nachází sirovodík. Pokud by tedy byl jakýkoliv život pod povrchem Io možný, muselo by se prostředí výrazně měnit od toho, co vidíme na jeho povrchu. Je však možné, že se pod jeho povrchem již žádná voda nevyskytuje. Jako náhrada by mohl sloužit právě sirovodík, který je chemicky podobný vodě – dokáže rozpouštět látky, včetně organických sloučenin.