K popisu světa kolem sebe potřebujeme nějaké jednotky, mimo jiné proto, abychom se domluvili s ostatními. Jako kontinentální Evropané máme u většiny jednotek tu obrovskou výhodu, že vycházejí z metrického systému. Pro vzájemné převody tak postačí mechanické posouvání desetinné čárky. Eleganci tohoto řešení oceníte až v případě, že někdy zabrousíte například do světa imperiálních jednotek a nekonečného přepočítávání palců, yardů a mil, které často produkuje šílené zlomky.
Zatímco u převodů metrů a kilogramů se nikdo neztratí, chleba se ve školních lavicích začne lámat ve chvílích, kdy se začne převádět čas. Zde je nutné myslet na to, že den má 24 hodin, hodina 60 minut a tak dále. Co takhle si situaci stejně zjednodušit i v tomto případě?
Přesně taková myšlenka zazněla během Velké francouzské revoluce v roce 1793. Tehdy nešlo jen o změnu politického systému, ale o celkový „restart“ společnosti do její moderní podoby. A k tomu měly sloužit i nově zavedené jednotky. Například metr zaveden roku 1791 ve Francii v rámci revolučních reforem a původně byl odvozen jako jedna desetimiliontina délky zemského kvadrantu, neboli půlky poledníku. I když tato definice byla proti zažitým sáhům a coulům hodně neotřelá, nakonec se prosadila, a to i s ohledem na potřebu unifikace v propojujícím se kontinentu.
Stejně zásadní změnu měl poznat i čas, respektive jeho vyjádření. Den byl rozdělen na deset hodin, každá hodina na 100 minut a každá minuta na sto vteřin. Tím pádem by půlnoc byla v deset (hodinová ručička směřuje kolmo vzhůru), zatímco k obědu byste usedali okolo páté, tedy kdy by hodinová ručička ukazovala směrem dolů.
Myšlenka dobrá, ale...
Francouzský revoluční čas oficiálně začal 24. listopadu 1793, ačkoli koncepční práce na systému probíhaly již od 50. let 19. století. Francouzi vyráběli hodiny a hodinky, které na svých cifernících ukazovaly jak desítkový, tak standardní čas (což umožňovalo přepočet i záměnu).
Jediný, kdo měl z této změny radost, byli matematici, účetní a další podobné profese. Bez Excelu a kalkulačky bylo míchání šedesátkové a desítkové soustavy ještě nepříjemnější než dnes, a proto se například traduje, že první počítač, respektive spíše mechanickou kalkulačku, sestrojil Blaise Pascal, který se snažil usnadnit svému otci počítání žoldu pro francouzské vojáky, které vedle jejich hodnosti a jednotky záviselo i na odslouženém čase.
Pro běžné lidi to však bylo peklo, hlavně proto, že zápis času mnohdy připomínal ten starý. Například 3:33 podle nové konvence neznamená hlubokou noc, ale osmou hodinu ranní, kdy už mají být děti ve škole. Přesto se však nová správa Francie snažila čas prosadit a pro úřady a veřejná místa objednávala nové hodiny. Odpor veřejnosti a vzniklý zmatek však donutily úřady tuto snahu opustit už po dvou letech.
Od té doby je čas založený desítkové soustavě jen teorie, se kterou si rádi pohrávají matematici a další geekové. Naposledy o jejich snaze bylo slyšet na sklonku 20. století, kdy kvůli rozmachu internetu navrhovali takzvaný internetový čas. Jeden den by v něm měl „tisíc zavináčů“ (@1000) a neexistovala by časová pásma. Další dělení využívalo právě francouzské metrické sekundy, tedy 0,864 současné sekundy.
Není divu, že se ani toto řešení neujalo. Když se podíváte, jakou bouři nevole vyvolává pouze posunutí současného času o hodinu, je už dopředu jasné, že jakékoli pokusy o změnu počítání nebo vyjádření času jsou předem odsouzené k cestě do slepé uličky.
