Typickým zástupcem je nizozemský projekt Lightyear s vizí vytvořit první sériově vyráběný solární elektromobil na světě, ale po letech vývoje narazil na extrémní finanční i logistickou náročnost automobilového průmyslu. Společnost založili v roce 2016 bývalí studenti Technické univerzity v Eindhovenu, kteří opakovaně vyhráli prestižní závod solárních vozidel World Solar Challenge v Austrálii.
Prototyp Lightyear One cílil na extrémní efektivitu. Díky rekordně nízkému součiniteli odporu vzduchu a 5 m² solárních panelů měl v letních podmínkách získat až 70 km dojezdu denně čistě ze slunce.
Čekáte háček? Ten přišel v červnu 2022, kdy značka představila finální sériovou verzi s názvem Lightyear 0. Cena byla stanovena na 250 000 eur (přes 6 milionů Kč). Vůz měl sloužit jako exkluzivní technologický demonstrátor, jehož výrobu zajišťovala smluvní automobilka Valmet Automotive ve Finsku. Příjmy z drahého modelu měly zafinancovat vývoj lidového elektromobilu Lightyear 2 s plánovanou cenou okolo 40 000 eur.
Zní to dobře a dává to smysl, ale jen v powerpointových prezentacích. V lednu 2023 – pouhé dva měsíce po spuštění montáže – Lightyear oznámil okamžité zastavení výroby modelu 0. Vyrobila se jen hrstka zákaznických aut. Provozní dceřiná společnost Atlas Technologies vyhlásila bankrot. Důvodem byl kritický nedostatek kapitálu. Po restrukturalizaci a záchraně před úplným zánikem se společnost vzdala ambice vyrábět vlastní kompletní auta. Lightyear se přeorientoval na vývoj a dodávky integrovaných solárních panelů a střech pro jiné etablované automobilky a nákladní vozy.
Jako přes kopírák
Praktický stejný průběh měl německý projekt Sono Sion, který založili v roce 2016 v Mnichově dva mladí přátelé, Laurin Hahn a Jona Christians. Jejich cílem bylo vytvořit cenově dostupné auto bez závislosti na ropě.
Auto mělo mít v plastových panelech karoserie (dveře, střecha, kapota) integrovaných 456 solárních půlčlánků, které měly týdně dodat v průměru 112 km dojezdu zdarma (v létě až 35 km denně). : Interiér zdobil živý lišejník (Islandský mech) integrovaný v palubní desce, který sloužil jako přírodní filtr vzduchu a regulátor vlhkosti. Auto mělo fungovat i jako pojízdná powerbanka pro napájení domácnosti či jiných spotřebičů.
Na rozdíl od Lightyearu to vše mělo být dostupné i pro běžné německé domácnosti. Původní plánovaná cena začínala na pouhých 16 000 eurech (bez baterie) a později byla upravena na přibližně 25 000 až 30 000 eur včetně baterie, tedy 720 tisíc korun, což je zcela konkurenceschopná cena i v porovnání se spalovacími motory.
Přestože firma vyrobila několik plně funkčních testovacích prototypů a registrovala přes 20 000 závazných rezervací se zálohou, vývoj a homologace narážely na obrovské finanční nároky. Plynulost vývoje stála na drobné komunitě a podporovatelích. Když v roce 2019 hrozil projektu konec, vyhlásil startup kampaň #SaveSion, ve které od tisícovek fanoušků a zákazníků za 50 dní vybral přes 50 milionů eur v předobjednávkách a darech.
Koncem roku 2022 došly startupu peníze. Zakladatelé otevřeně přiznali, že jim chybí přibližně 105 milionů eur na spuštění výroby. Vyhlásili poslední záchrannou kampaň s cílem vybrat tyto peníze od komunity během 50 dnů. Přestože se od podporovatelů podařilo vybrat téměř 53 milionů eur, investorům to k finančnímu zajištění sériové výroby nestačilo. Dne 24. února 2023 společnost oficiálně zrušila celý program osobního auta Sion a propustila na 300 zaměstnanců.
