Úspěch textových zpráv nikdo nečekal. Původně byly do standardu GSM navrženy jen proto, aby se nově příchozí mobilní telefony vyrovnaly pagerům. O to větší pak bylo překvapení, když se počty odeslaných zpráv a příjmy z nich začaly převyšovat množství hovorů.
Byly tu však dvě zásadní omezení. Prvním bylo omezení zprávy na 160 znaků, které vyžadovalo opravdovou kondenzaci vyjádření nebo naditou peněženku. V českých poměrech stály zprávy obvykle od koruny až po tři. Nezdá se to moc, ale v dobách, kdy průměrná mzda nebyla ani 10 tisíc, mohlo rozmařilé „chatování“ udělat pěknou díru do rozpočtu, respektive velice rychle odčerpat kredit.
Další omezení začalo být naléhavé kvůli rozvoji hardwaru – když se na úsvitu milénia představily první telefony s připojitelným nebo integrovaným fotoaparátem, každého napadlo, jak skvělé by bylo moci fotku okamžitě poslat. Protože jednou variantou v té době bylo stáhnout ji do počítače a poslat mailem.
I když v Japonsku provozovali vlastní systém pro posílání obrázků mezi mobily už dříve, standard MMS byl prvně využit v březnu 2002. Jeden z prvních telefonů, který tuto schopnost nabídl evropským uživatelům byl Sony Ericsson T68, který tehdy patřil k naprosté špičce, byl také připraven na MMS a poradil si s prohlížením internetu přes vytáčené připojení HSCSD nebo tehdy žhavou novinkou v podobě připojení GPRS, které nebylo účtováno podle času, ale přenesených dat.
To bylo důležité, protože hlavní rozdíl mezi SMS a MMS nespočívá jen v obsahu zprávy, ale ve způsobu přenosu. Zatímco textovky putují po vyhrazeném servisním kanálu, který telefony využívají pro komunikaci se sítí, multimediální zprávy se přenášejí přes internet, obvykle prostřednictvím vyhrazené brány operátora, jako například WAP.
To s sebou přinášelo i jisté problémy. Pokud jste se pokusili poslat MMS na nekompatibilní telefon, zpráva odešla, operátor si ji naúčtoval, ale příjemci přišel jen odkaz na internet, který doma přepsal do prohlížeče, a tak si zprávu vyzvedl, což ale popírá hlavní smysl existence MMS.
Dalším důvodem bylo až příliš násilné tlačení tohoto druhu komunikace výrobci telefonů a operátory. To se obvykle projevovalo v automatickém a nevyžádaném převodu klasické textové zprávy na MMS. Někdy stačilo jen přesáhnout její délku a namísto obvyklého rozdělení na dvě zprávy došlo k její konverzi. Jindy stačilo neuváženě vložit „smajlíka“ a někdy dokonce došlo k automatické konverzi.
Proč to byl problém? Odpověď zní „cenotvorba (nejenom) českých operátorů“. I když zprávy vyžadovaly jen minimum dat, jejich cena byla 5 korun, tedy mnohonásobně více, než kdybyste ji poslali z mobilu například jako e-mail. Mluvíme o době, kdy průměrná mzda zrovna překročila 15 tisíc korun. Mezi lidmi tak nezavládlo nadšení jako v případě SMS, ale na internetu se nejčastěji diskutovalo „Jak zabránit telefonu v odesílání MMS“. Pokud vás to zajímá, tak obvykle postačí zadat neplatnou adresu brány (gateway) pro MMS.
Okamžitá konkurence
Není divu, že prakticky okamžitě začala „ememeskám“ růst konkurence. Už v době před chytrými telefony existovaly java aplikace, které například umožnili připojení k ICQ. Jakmile se začal šířit operační systém Symbian, bylo jejich použité jednodušší a spolehlivější. A samozřejmě po nástupu Androidu a iPhonů se přivalila lavina chatovacích aplikací, jako je WhatsApp nebo Messenger, která způsobila „babylónské zmatení“ v oblasti výměny zpráv mezi smartphony. Ten se vytrvale, ale spíše neúspěšně snaží zastřešil Google a standard RCS zpráv, které lze považovat za duchovního nástupce MMS.
Proto řada operátorů MMS ve svých sítích vypnula, a to počátkem 20. let 21. století, například německý Vodafone v lednu 2023. Čeští operátoři však tuto službu stále nabízejí a kupodivu není úplně mrtvá. Například T-Mobile se pochlubil, že jen na Štědrý den prošlo jeho sítí 192 tisíc MMS zpráv. Jak ale dodává expert na mobilní telekomunikace Michal Pavlíček, „zde je však nutné dodat, že MMS zprávu dnes snadno pošlete i prostým dlouhým textem, kdy vám mobil nenápadně přepne SMS na MMS a nemusíte si toho všimnout.“
