Vítám vás u dnešního dílu Stalo se, kde si připomeneme, jak před 50 lety vypustila NASA na oběžnou dráhu první vesmírnou stanici Skylab, která ukázala, že lidé mohou žít i pracovat na oběžné dráze v mikrogravitaci. Počátek stanice se začal psát 14. května 1973, kdy na raketě Saturn V z Kennedyho vesmírného centra vzlétla bezpilotní stanice Skylab. Ihned po startu se však objevily potíže, které málem způsobily, že byla stanice neobyvatelná.
Podle NASA vznikl problém kvůli vibracím způsobeným při startu, kdy se utrhl meteoroidní štít a zničil jeden ze dvou solárních panelů a kolem druhého se obmotal tak, že nebyl schopen se roztáhnout. Solární panely byly nasměrované ke slunci, aby poskytovaly co nejvíce elektřiny. Kvůli ztrátě štítu docházelo však v přehřívání stanice a teplota uvnitř dosahala 52 stupňů Celsia. První mise na stanici tak byla bojem o její záchranu.
První tříčlennou posádku tvořil Pete Conrad, Paul Weitz a Joe Kerwin, která se ke stanici vydala pouhých 11 dní od vypuštění. Astronautům se podařilo nasadit improvizovanou sluneční clonu, aby se v kabině snížila teplota a taktéž uvolnili solární pole. Zbývající čas na stanici využili k provádění experimentů. Jejich mise trvala celkem 28 dní, což představovalo v té době nový rekord v pobytu ve vesmíru.
Druhou posádku tvořili opět tři astronauté – Alan Bean, Jack Lousma a Owen Garriott. Ke Skylabu vzlétli 28. července 1973 a jejich náplní práce byla údržba vesmírné stanice a vědecké experimenty. Za dobu jejich pobytu oběhli 858krát Zemi a uletěli 39,4 milionů kilometrů. Ve vesmíru strávili 59 dní a překonali téměř dvojnásobně rekord svých předchůdců.
Poslední mise odstartovala ke stanici 16. listopadu 1973 a posádka byla složena z Geralda Carra, Williama Porgua a Edwarda Gibsona. Kromě dalších provedených experimentů astronauti pozorovali kometu Kohoutek, kterou objevil český astronom Luboš Kohoutek. NASA uvedla, že ve vesmíru strávili 84 dní, během kterých obletěli 1 214krát zeměkouli a uletěli 89,3 milionu kilometrů. I tento poslední vesmírný pobyt se tak stal rekordním.
Vesmírná stanice během svého fungování poskytla informace o problémech, které nastávají při delším pobytu ve vesmíru, včetně vybavení, které bylo následně použito na Mezinárodní vesmírnou stanici. Jednalo se například o spací pytle, toaletu či kuchyňské vybavení – to vše bylo navrženo tak, aby bylo použitelné i v mikrogravitaci. Podle Britannica.com byla stanice 30,2 m dlouhá, v průměru měla 6,7 m a vážila přibližně 75 000 kg.
Skylab sloužila kromě výzkumu v mikrogravitaci jako sluneční a pozemská observatoř. Nacházela se na ní observatoř Apollo Telescope Mount (ATM). Ta se skládala z osmi dalekohledů mířících na Slunce, které v tu dobu vykazovalo vysokou aktivitu. Kromě toho bylo na stanici pořízeno více jak 40 000 snímků Země, které poskytly cenné informace o geografii.
NASA původně počítala s tím, že Skylab vydrží na oběžné dráze 8 až 10 let a zavítají k ní i tehdy chystané lety raketoplánů. Konec stanice však urychlila vysoká sluneční aktivita a Skylab 11. července 1979 vstoupila do atmosféry a trosky z části dopadly do Indického oceánu a z části zasáhly západní Austrálii.
