Aféra Watergate je zlomovým okamžikem moderních amerických dějin. Z pohledu současného Středoevropana, který je z minulosti zvyklý na poněkud drsnější politické prostředí a nejrůznější skandály se může zdát, že vloupání do kanceláří politického oponenta a instalace odposlechu zase „není až tak hrozné“. To hlavní totiž mělo teprve přijít.
Asi nejzávažnější částí obvinění totiž bylo, že špinavou práci si neudělali prezidentovi muži sami, ale pracoval na něm tým, který byl personálně i jinak propojen s CIA. To podnítilo zákonodárce, aby prostřednictvím komisí zpřísnili svůj dohled nad tajnými službami – a brzy se nestačili divit, co všechno se dostalo na povrch.
Celá padesátá léta se nesla v atmosféře strachu z toho, že by se studená válka mohla každým okamžikem přelít do horké fáze, která by ve svém rozsahu a krutosti mohla udělat z druhé světové války jenom bezvýznamnou epizodu. Tento existenciální strach stojí za řadou vynálezů: od jaderných a vodíkových zbraní, přes předchůdce internetu, globální navigační systém, vesmírný program a mnohé další. Stejně tak bylo potřeba rozvíjet i zpravodajské a špionážní techniky.
Zde zůstávají dva základní problémy stejné už od začátku organizovaného válčení: potřebujete rychle a efektivně přinutit zajaté protivníky, aby vám prozradili veškerá tajemství. A ze stejného důvodu chcete „vymazat paměť“ vlastním zvědům a vyšším důstojníkům, aby věděli, jen to, co je nezbytně nutné.
Až do dvacátého století se tyto problémy řešily hrubou silou, konkrétně více či méně sofistikovaným mučením. Až prudký rozmach vědy a farmacie během začátku dvacátého století otevřely nové cesty.
Temné podhoubí
Stejně jako studená válka akcelerovala vývoj vědy, udělala totéž i ta druhá světová. Nacistickému Německu tak lze přiřknout jiné vynálezy, které změnily svět. Vedle tryskových letadel jsou to balistické střely, které později pod americkým vedením Wernher von Braun proměnil až v raketu na Měsíc.
Další známé jméno nacistické vědy je Josef Mengele. Ten navzdory svým zločinům proti lidskosti nikdy nestanul před soudem, naopak svůj život dožil sice v neustálém útěku, ale relativním poklidu Jižní Ameriky. Jeho „lékařské“ experimenty měly mnohdy bizarní snahu, jako například změnit barvu očí vstřikováním různých látek, aby tak jedinec lépe odpovídal árijským standardům. Jindy záměrně mrzačil vězně ve snaze vynalézt nové postupy na poli urgentní medicíny. A také experimentoval s nejrůznějšími „séry pravdy“ pro výslech zajatců.
A stejně jako Američanům přišel vhod raketový program, stejně tak se jim hodily i tyto vědomosti. Projekt MKUltra neoficiálně běžel od konce čtyřicátých let a oficiálně byl schválen v roce 1953. Kontrola mysli pomocí drog byla jeho ústřední částí, ale existovala celá řada dalších způsobů, jak stejného efektu dosáhnout jinak. Jde například o hypnózu, senzorickou deprivaci a jiné formy mučení, včetně sexuálních útoků.
Hvězdou se však stala substance diethylamid kyseliny lysergové známý jako LSD, poprvé syntetizovaný Albertem Hofmannem v roce 1938. Tato látka zažila svou chvilku slávy v 60. letech, které jsou od té doby nerozlučně spjaté také mimo jiné s barevnými halucinogenními obrazci. Není to však jen zásluha subkultury hippies, ale také CIA a jejího programu MKUltra.
Všem na očích
Zatímco nacistům jejich experimenty procházely proto, že byli v koncentračních táborech neomezenými pány nad životem svých vězňů, v USA museli zvolit sofistikovanější přístup. Ten se však v mnohém podobal tím, že si jako pokusné králíky vybral zranitelné lidi na okraji společnosti: vězně, pacienty psychiatrických klinik, ale i „náhodné kolemjdoucí“.
Rozsah projektu ale mohli nacisté jen závidět. Mezi lety 1953 a 1973 se do něj zapojilo 80 institucí, včetně 44 univerzit, stejně jako nemocnice, věznice a farmaceutické společnosti. A to jsou jen údaje, které se podařilo prokázat, protože řada svazků byla ještě před ukončením programu zničena. K utajení tak velkého projektu přitom stačila jednoduchá praktika jako „rozděl a panuj“.
O celkovém rozsahu mělo ponětí jen pár nejvyšších, všichni ostatní měli na starosti jen vysoce omezené části, které působily buďto neškodně, nebo se jejich neetičnost dala snadno omluvit vyššími zájmy.
Hluboká jizva
Počet lidí, kteří byli tímto programem postiženi tak jde minimálně do tisíců. I kdybychom ignorovaly základní etické principy, bylo takové jednání ilegální a neústavní. Takový verdikt však vyřkl nejvyšší soud až v roce 1985. Do té doby se vyšetřování prostřednictvím nejrůznějších komisí stalo politickým tématem a nevedlo k žádnému hmatatelnému výsledku.
Tak ostatně skončil i sám projekt. V roce 1979 John Marks ve své knize The Search for the Manchurian Candidate: the CIA and mind control píše, že „ nenašli žádnou spolehlivou cestu k vymývání mozku jinou osobou. Všechny experimenty v určité fázi vždy selhaly, protože subjekt se z nějakého důvodu zaseknul, nebo trpěl amnesií nebo katatonií. Jediným výsledkem tak byli lidé ve vegetativním stavu (doslova vegetables), kteří neměli žádné praktické využití.
Ať už kvůli zničeným důkazům nebo samotné podstatě pokusů s drogami je většina informací neúplných nebo zkreslených. Do amerických občanů zasely částečnou nedůvěru k předkládaným informacím. Jedna z nejznámějších konspiračních teorií o zfalšovaném přistání na Měsíci se zrodila právě v polovině sedmdesátých let a nezůstala osamocena.
Kulturní odkaz
Jak hluboká tato rána je dokazuje především množství a působivost nejrůznějších děl, které k programu MKUltra přímo nebo nepřímo odkazují. Kupříkladu i současný hit Netflixu Stranger Things pracuje s narativem, že jedna z dětských postav byla obětí jakýchsi testů.
Často se filmaři zabývají tím, jestli vědci nebyli nakonec úspěšní a nepodařilo se jim stvořit ideálního agenta. Ten byl vypadal nejspíše jako Jason Bourne z Agenta bez minulosti nebo jako „béčkový“ Univerzální voják. Umělecky hodnotnější Jakubův žebřík se však přiklání k tomu, že takové experimentování nezpůsobí nic než utrpení.
Nedůvěra v kroky vlády, která něco tají je pak leitmotivem seriálu Akta X, stejně tak jako Fringe, který je podobných experimentů za hranou etiky plný. Na téma programu MKUltra vznikla řada dokumentů, stejně tak jako stejnojmenný hraný film z roku 2022.
