Vítám vás u posledního letošního dílu o vyvracení mýtů. Dnes se zaměříme na spánek. Je období svátků, kdy máme odpočívat a užívat si chvíle s rodinou. Pokud jste si poslední dny říkali, že se konečně dospíte, pak vás nejspíš trochu zklameme. Spánkový deficit se nedá dohnat za volné dny a už vůbec ne dlouhodobě. Naše tělo potřebuje pravidelný odpočinek a pokud mu jej dlouhodobě nedáváme, má to na něj dopad. Jak to tedy s dospáváním o víkendu za celý týden je?
Mnoho z nás funguje tak, že je dlouho do noci vzhůru, i když ví, že bude ráno trpět. Přes týden fungujeme na dluh, budík nás tahá z postele ještě předtím, než se tělo stihne zregenerovat a přes den si slibujeme, že dnes půjdeme spát dřív. To se ale nestane. Únava se hromadí, ale neřešíme ji. Máme přece víkend, přes ten to všechno doženeme.
Představa, že dvě dlouhé noci vymažou pět krátkých, je pro nás uklidňující. V sobotu zůstáváme v posteli, dokud se nevzbudíme sami a máme pocit, že jsme tělu konečně dali to, co potřebovalo. Ten pocit je reálný, ale klamný. Spánek totiž nefunguje jako časová rezerva. Každá noc, kdy ho máme málo, se zapíše do fungování organismu a jeden prodloužený víkend to nezruší.
Navíc se tímto režimem učíme brát únavu jako standard. Přestáváme ji vnímat jako varovný signál a bereme ji jako součást dospělého života. Právě tady vzniká pocit, že dospávání je plnohodnotné řešení, jelikož od všech okolo slýcháme, jak jsou nevyspalí a těší se, až se konečně vyspí.
Co se skutečně děje při chronickém nedostatku spánku?
Když spíme málo opakovaně, tělo se nepřestane dožadovat odpočinku. Jen změní strategii. Mozek snižuje nároky, zpomaluje reakce a tlumí schopnost hlubšího soustředění. Fungujeme, ale pod svými skutečnými schopnostmi. Zhoršuje se paměť, roste podrážděnost a běžné situace nás vyčerpávají víc, než by musely. Jak uvádí Harvard Health Publishing, dlouhodobý nedostatek spánku zvyšuje rizika chronických onemocnění, jako je zvýšený krevní tlak, cukrovka a srdeční onemocnění.
Současně dochází k hormonálním změnám. Tělo produkuje více stresových hormonů, hůře reguluje hlad a sytost a regenerace je pomalejší. Tyto procesy nejsou vidět hned, ale kumulují se. Víkendový spánek je nedokáže vrátit do rovnováhy, jen na chvíli zmírní jejich projevy.
Dalším problémem je nepravidelnost. Když o víkendu vstáváme o několik hodin později než v týdnu, vytváříme stav podobný cestování přes časová pásma. Tělo se v pondělí ráno ocitá v chaosu a celý cyklus únavy se rozjíždí znovu. Místo regenerace tak vzniká další zátěž.
Proč je pravidelný režim silnější než dlouhé spaní
Myšlenka, že bychom měli spát každý den stejně, zní v moderním světě skoro nereálně. Přesto je právě pravidelnost tím, co tělu pomáhá nejvíc. Nejde o dokonalých osm hodin, ale o stabilní rytmus. Když tělo ví, kdy přijde odpočinek, dokáže s energií hospodařit efektivněji. Podle putnams.com je lepší jít spát každý den o 30 minut dříve než spát o několik hodin déle o víkendu. Mírné přispání o víkendu není problém. Problémem je, když se stane náhradou za dlouhodobé zanedbávání spánku.
