Když někdo narozený v tomto století sleduje film nebo seriál z toho předcházejícího, může být mnohdy zmaten podivným chováním postav. Kupříkladu když jim u pasu zapípá malá krabička a oni pak ve svém okolí zoufale hledají telefon. To zařízení u jejich pasu totiž není starý typ mobilu, ale pager – zařízení pro jednosměrnou textovou komunikaci.
Abychom pochopili, proč vůbec vznikl, pomůžeme si další seriálovou analogií. Když poručík Colombo vyšetřoval v sedmdesátých letech zločiny v Kalifornii, musel si při tom vystačit s papírovým notýskem. Nejmodernější částí jeho výbavy byla radiostanice v autě. V některých scénách je vidět, jak po příjezdu na místo hlásí na dispečink adresu, kde právě je. Je to jakési plnění výkazu práce? Nebo bezpečnostní opatření, kdyby se už nevrátil? Možná ano, ale hlavně to sloužilo k tomu, že byl po nějakou dobu k zastižení na telefonu na dané adrese.
Potřebu být neustále k zastižení mají určité profese vepsánu přímo ve své podstatě. Vedle policistů tak ve starších snímcích vidíme pagery pípat nejčastěji na pasech lékařů. Ti byli také jeho prvními uživateli v už padesátých letech ve státě New York, jak připomíná časopis Popular Science. Tento úplně první systém uměl přenášet jen tři číslice, tedy kód, který dotčenému lékaři napověděl, co má udělat.
Pager a rádio jsou příbuzní
Podobné systémy s menším dosahem bylo snadné instalovat například do větších nemocnic, kde postupně nahrazovaly nespolehlivé vyvolávání pomocí rozhlasu. Jak ale pager nabídnout širší veřejnosti? Každá podobná služba totiž řeší jeden zásadní problém: dokud nemá dostatečné pokrytí, nepřiláká dostatek zájemců, bez toho ale není možné zaplatit výstavbu infrastruktury.
Tento začarovaný kruh se chytře podařilo rozseknout standardu RDS, díky němuž se v roce 1992 pagery pro veřejnost dostaly i do Československa. Používal síť vysílačů FM rádií, díky čemuž nabídl hned při startu skoro stoprocentní pokrytí. Radio Data System je standard komunikačního protokolu pro vkládání malého množství digitálních informací do běžného rozhlasového vysílání v pásmu FM. Ještě dnes se s ním můžete setkat v FM rádiích, které na displejích zobrazují název stanice a další informace, například číslo do studia.
Tento analogový systém měl však řadu nevýhod. Délka zprávy byla maximálně osmdesát znaků, nebylo garantováno její doručení ani potvrzení, že zpráva došla. Teoretický byl také limit maximálního počtu účastníků kolem sta tisíc a neexistence roamingu. A z dnešního hlediska se zdá šílené, že zprávy putovaly éterem bez kódování, s patřičnou výbavou si je tak mohl přečíst kdokoli.
Ve srovnání s prvními mobilními telefony však pagery vítězily nejen pokrytím, ale i cenou. Tam kde by telefon stál desetitisíce za pořízení a tisíce za paušál, chtěl pager zhruba desetinu.
Ermes – správná síť v nesprávnou dobu
Dlouho se tak pagerům relativně dařilo, byly dokonce vnímány jako vhodný doplněk k mobilu. I proto se v druhé polovině devadesátých let začalo s výstavbou digitální sitě ERMES (Enhanced Radio Message Standard). Ta by teoreticky zvládla obsloužit miliony zákazníků, zvládla by evropský roaming a výrazně zvýšila spolehlivost i délku předávané zprávy.
Pracovala však ve vyhrazeném pásmu 169,4–169,8 MHz, což vyžadovalo stavbu nových vysílačů. Ty zprvu pokrývaly pouze velká města, jenže pak se na konci devadesátých let odehrála „mobilní revoluce“, na kterou si možná vzpomenete jako na nekončící příval reklam operátorů na předplacené služby se slogany jako „Nevaž se, odvaž se“.
S příchodem standardu GSM klesla cena přístrojů, jejich velikost, paušální poplatky, zlepšilo se pokrytí a hlavně přišly SMS. Pagery tak v podstatě přes noc přestaly být potřeba, hlavně pro běžné uživatele. Budování sítě ERMES tak jakoby uvázlo v polovině, což způsobilo další odliv zákazníků. Pagery se tak s příchodem milénia jakoby vrátily na začátek a fungovaly jako pomůcka pro lékaře ve velkých nemocnicích, hlavně proto, že zde byly po dlouhou dobu zakázány mobilní telefony z obavy o rušení medicínských přístrojů.
Pager žije!
Je ale s podivem, že čeká síť ERMES vydržela fungovat až do konce roku 2009. Společně s tím, jak se jinde po světě vypínaly veřejné sítě, bychom tuto kapitolu mohli označit za uzavřenou, ale…
Pager se za za půlstoletí své existence stal takovým fenoménem, že dokonce do angličtiny přinesl nové sloveso „to page“, které můžeme krkolomně přeložit jako „sehnat někoho pagerem“ nebo spíš „někoho pípnout“. A tento způsob komunikace existuje i dnes. Ve specializovaných obchodech narazíte na možnost postavit si svou vlastní síť, obvykle v nějakém volném pásmu a využívat ji ve zdravotnictví, logistice, průmyslu, kritické infrastruktuře nebo občerstvení.
Pagery jako přístroje tak do slepé uličky rozhodně nedospěly, spíše jen jejich masové využívání. Tento přístroj u pasu tak teď mimo jiné znamená totéž, co na začátku – že je jejich uživatel opravdu nepostradatelný.
