Vítám vás u dalšího dílu o vyvracení mýtů, které jsou u nás tak zakořeněné, že se vlastně staly pravdou. Dnes se podíváme na alkohol. Ten, jak víme, není pro naše tělo zrovna prospěšný a stojí za řadou nemocí. Co se ale také říká, je, že alkohol zabíjí mozkové buňky a člověk tak hloupne. Jak to ale ve skutečnosti je?
Alkohol mozku neprospívá, ale buňky nezabíjí
Alkohol je součástí lidské kultury už tisíce let a kolem jeho účinků se vytvořila spousta představ a polopravd. Snad nejčastější z nich tvrdí, že každá sklenka piva nebo panák tvrdého alkoholu zabije několik mozkových buněk. Tato informace koluje mezi lidmi tak dlouho, až ji mnoho z nás považuje za jasný fakt. Jenže věda ukazuje, že realita je složitější, a přitom méně dramatická.
Mozkové buňky, tedy neurony, neumírají po každém loku alkoholu. Alkohol je totiž přímo nezabíjí, ale působí na jejich funkci. Jak uvádí verywellmind.com, nejvýrazněji narušuje komunikaci mezi nimi, protože zasahuje do synapsí, což jsou spoje, kterými si neurony předávají signály. Právě proto opilý člověk hůře reaguje, hůře se soustředí, zhoršuje se mu rovnováha a paměť. Alkohol zároveň mění rovnováhu chemických látek v mozku, tzv. neurotransmiterů. Výsledkem je známý efekt, kdy máme zpomalené reakce a pocit uvolnění.
Další podstatný vliv alkoholu se odehrává na dendritech, tedy na jemných koncích neuronů, které přijímají signály z okolí. Tyto struktury jsou velmi citlivé a při dlouhodobém nebo nadměrném pití se mohou poškodit. To má za následek oslabení paměti, horší schopnost učení nebo ztrátu jemných kognitivních dovedností. Neznamená to však, že by neurony mizely. Spíše se zhoršuje kvalita jejich propojení a tím i schopnost mozku fungovat efektivně.
Pokud někdo pije opravdu hodně a dlouhodobě, dochází k viditelným změnám i na samotné tkáni mozku. Jak ukázala studie už z roku 1993, chroničtí alkoholici ztrácejí bílou hmotu, která v mozku funguje jako komunikační síť mezi jednotlivými částmi. Její poškození pak vede ke zpomaleným reakcím a problémům s pamětí či koordinací.
Zajímavé je, že mozek není zcela bezbranný. Díky své schopnosti regenerace, odborně nazývané neuroplasticita, se může po omezení nebo vysazení alkoholu část škod napravit. Spoje mezi neurony se podle verywellmind.com znovu posilují a funkce se postupně zlepšují. Proto není pravda, že dlouhodobý alkoholik je navždy odsouzen k poškozenému mozku. Organismus má značnou schopnost uzdravování, pokud mu dáme šanci.
Kdyby alkohol skutečně okamžitě zabíjel neurony, naše mozky by měly po několika večírcích nevratný problém. Krátkodobá konzumace spíše otupí spojení mezi buňkami, a to je také důvod, proč si po prohýřené noci nemusíme pamatovat detaily večera. Neurony nezemřely, jen jejich komunikace byla dočasně narušena a nám zbyde jen takzvané „okno“. Teprve extrémní pití po mnoho let může vést k trvalému poškození mozkové tkáně. Pokud však člověk pije příležitostně a s mírou, jeho mozkové buňky kvůli tomu masově nemizí.
