Vítám vás u dalšího dílu Stalo se. V tomto týdnu se před 53 lety odehrála jedna z nejznámějších měsíčních misí – Apollo 13. Vrátíme se tedy do roku 1970, kdy se ve vesmíru odehrála hra na život a na smrt poté, co astronautům při letu na Měsíc explodovala kyslíková nádrž. Pojďme si tedy připomenout, jak se celá nehoda stala a co museli astronauti uvnitř modulu prožívat, než se jim podařilo dostat zpět na Zemi.
Cílem mise bylo přistát na povrchu Měsíce v oblasti Fra Mauro – tato oblast byla později přidělena následující misi Apollo 14. Velitelem mise byl James Lovell, pilotem lunárního modulu byl Fred Haise a pilotem velitelského modulu byl John Swigert. Lovell měl v té době podle space.com největší zkušenosti s vesmírnými cestami – letěl kolem Měsíce v rámci mise Apolla 8 a zúčastnil se dvou misí Gemini. Swigert byl původně vybrán jako záložní pilot a pouhých 48 hodin před startem byl osloven, aby se mise zúčastnil. Původně vybraný astronaut Ken Mattingly byl nahrazen kvůli spalničkám, kterým byl vystaven a neměl proti nim imunitu.
Apollo 13 mělo být v pořadí třetím přistáním na Měsíci, ale astronauti se nikdy po jeho povrchu neprošli. Mise odstartovala 11. dubna 1970 pomocí rakety Saturn V. Kosmická loď byla složena ze dvou dílů spojených tunelem – orbiteru Odyssey a landeru Aquarius. Při cestě na Měsíc žila posádka v Odyssey. Během prvních dvou dnů se zdálo, že půjde o nejhladší let v programu Apollo a podle NASA dokonce Joe Koerwin po 46 hodinách letu prohlásil, že je kosmická loď v dobrém stavu a jsou znuděni.
Houstone, máme problém...
Když měli astronauti za sebou více jak 55 hodin, dokončili 49minutové TV vysílání, které ukazovalo, jak posádka v kosmické lodi žije. Když byla posádka asi 322 000 km od Země, ukázal se varovný signál nízkého tlaku na vodíkové nádrži v Odyssey. 55 hodin a 55 minut po zahájení mise explodovala kyslíková nádrž číslo 2, tím došlo k selhání nádrže číslo 1. Dodávka elektřiny, světla a vody do velitelského modulu byla ztracena. V tuto chvíli přišla od Swigerta známá věta: „Houstone, máme problém.“
Výstražná světla ukázala, že byly ztraceny dva ze tří palivových článků – ty byly hlavním zdrojem elektřiny kosmické lodi. Jedna kyslíková nádrž byla prázdná a poté, co se Lovell podíval z okna, uviděl, že uniká plyn. Následně se ukázalo, že se jednalo o plynný kyslík, který unikal z poslední kyslíkové nádrže.
Posádka se nejdříve pokusila uzavřít poklop mezi lunárním a velitelským modulem, ale nešlo ho uzavřít a netěsnil. Pozemní tým stál před úkolem: musel vymyslet co nejrychleji, jak zachránit posádku. Postupy byly nejdříve testovány v simulátoru a poté byly předány posádce. Největším úkolem bylo zjistit, v jaké poloze zažehnout motor, aby se posádka co nejdříve dostala zpět na Zemi.
Pozemní pracovník Capcom Jack Lousma posádce nařídil, aby se z velitelského modulu přemístila tunelem do lunárního modulu. Velitelskému modulu totiž zbývalo pouhých 15 minut energie. Lunární modul byl však postaven pouze na 45hodinovou životnost a tento čas bylo potřeba zdvojnásobit. Kyslík naštěstí nebyl problém, jelikož kromě dvou plných nádrží se v modulu nacházely i dva batohy plné kyslíku, které měly být využity při procházce po Měsíci.
Největším problémem byla energie. V lunárním modulu bylo 2 181 ampérhodin, a tak byly veškeré systémy, které nebyly potřebné, vypnuty a energie byla snížena na 1/5. Dalším problémem byla voda – výpočet ukazoval, že posádce dojde voda pět hodin před sestupem na Zemi, což mělo v tu dobu nastat za 151 hodin. Voda však byla potřebná pro chlazení systémů, posádka tak snížila spotřebu vody na minimum.
Bez energie byla teplota v kabině téměř na bodu mrazu, některá jídla se tak stala nepoživatelná, navíc astronauti byli v malém prostoru, který byl navržen pro dva lidi. Takto astronauti cestovali kolem Měsíce, kde se otočili, a zamířili k Zemi. Před dopadem na Zemi se posádka přemístila do velitelského modulu, aby jej zapnula a dopadla s ním do oceánu. Čtyři hodiny před přistáním byl shozen servisní modul a později posádka dopadla do Tichého oceánu. Byla vyčerpaná, dehydratovaná a Haise dostal infekci ledvin.
Tento let měl za následek opatření, které NASA pro další lety programu Apollo zahrnula. Byla například přidána další nádrž na kryokyslík, přidány byly také vaky na skladování vody a byla provedena změna typu ohřívací trubice. Neúspěšný let se šťastným koncem se také stal předlohou pro film Apollo 13 s Tomem Hanksem, který získal dvě ceny Akademie.
